Českobudějovická katedrála, jak ji neznáte

Až dosud si nikdo z laické ani odborné veřejnosti nedokázal přesněji představit, jak asi mohl vypadat českobudějovický kostel sv. Mikuláše poté, co byl ve 13. století založen českým králem Přemyslem Otakarem II., ba ani poté co byl rozšířen v závěru 14. století a poté velkolepě pozdně goticky přestavěn po roce 1520. Nad prostorem chrámového trojlodí tehdy byla vztyčena stanová střecha podobné konstrukce jako například nad proslulým chrámem sv. Barbory v Kutné Hoře. Tento typ monumentálního zastřešení představuje jeden z vrcholů pozdně středověkého stavitelství a nezpochybnitelný přínos Českého království k vývoji evropské architektury. Požár v roce 1641 a jeho následná raně barokní přestavba však zcela změnila vzhled stavby.
 
Vizualizaci jednotlivých stavebních fází kostela, které budou na výstavě prezentovány, graficky zpracovalo multimediální studio Quin.cz dle podkladů PhDr. Romana Lavičky, Ph.D. z českobudějovického Národního památkového ústavu. Nejen pro dětské návštěvníky je k dispozici trojrozměrný interaktivní model kostela vyrobený z lipového dřeva, díky kterému si budou moci návštěvníci tři gotické fáze stavby kostela doslova osahat a sami poskládat.
 
Na výstavě návštěvníci načerpají poznatky i o běžně nepřístupných či opomenutých částech městského farního kostela, který se v roce 1785 stal katedrálou nově vzniklé českobudějovické diecéze. Týkají se kupříkladu stříbrného relikviáře svatého patrona města sv. Auraciána, který do Českých Budějovic doputoval až z římských katakomb. Na fotografiích si budou moci prostudovat i obraz sv. Mikuláše, na němž je znázorněna drastická scéna kříšení dětí, z jejichž těl chtěl hamižný hostinský uvařit pochoutku pro své hosty, či barokní malby na klenbě kaple, jejíž zhotovení zbožné bratrstvo budějovických měšťanů zadalo bavorskému malíři a pražskému malíři Johannu Adamu Schöpfovi ještě před tím, než byl z Čech vyhnán coby špeh v dobách války o rakouské dědictví.
 
Přestavba interiéru kostela po jeho přeměně v katedrálu v době vlády Josefa II. byla motivována osvícenskými postoji prvního českobudějovického biskupa, Jana Prokopa Schaaffgotsche.
 
Poslední tři významné rekonstrukce interiéru kostela proběhly ve 20. století: roku 1912 dle secesního projektu Richarda Klenky z Vlastimilu, který kostel pojal jako „sladce ztónovaný salon“, dále v závislosti na doporučeních druhého vatikánského koncilu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století (tehdy byl položen důraz na jednoduchost a čistotu) a v letech 2011–2013, kdy byl zřízen mimo jiné netradiční kruhový obětní stůl, zvýrazněna barevnost klenby a na podlahu položen barevný mramor.