Historie Staroměstské radnice se začala psát roku 1338, kdy král Jan Lucemburský udělil Starému Městu pražskému privilegium k vytvoření vlastního správního centra. Základem radnice se stal
gotický dům bohatého kupce Wolflina z Kamene, k němuž byla roku 1364 přistavěna mohutná věž.
Nejcennějším prostorem radnice je tzv.
radní síň z 2. poloviny 15. století, kde se odehrávala veškerá důležitá jednání. Samostatnou pozornost si zaslouží sály ve 2. patře, tzv.
Jiříkova a Brožíkova síň. K vidění jsou také "útroby"
pražského orloje, geniálního přístroje, který po celá staletí bezchybně ukazuje nejen čas a datum, ale i polohu Slunce, fáze Měsíce, astronomické cykly a svátky křesťanského kalendáře.
Roku 1893 vyprojektoval anglický inženýr Sir William Heerlein Lindley, stavitel moderních evropských kanalizačních a vodárenských zařízení,
pražský kanalizační systém s využitím zkušeností z novodobých kanalizačních staveb z celé Evropy. Projekt zahrnoval nejen návrh na desítky kilometrů stok a kanálů, které většinou fungují dodnes, ale také výstavbu kanalizační čistírny v Bubenči, která byla spuštěna 27. června 1906. Za 20 milionů byly zbudovány čtyři kmenové stoky s kanály v délce 300 km. Nejdůležitějším bodem celého systému je právě
shybka pod Staroměstskou radnicí, kde se stékají tři velké sběrače a vedou tunelem pod Vltavou a Letnou do čistírny v Bubenči. Čistírna pracovala nepřetržitě až do roku 1967, poté byla modernizována. V současnosti je kulturní památkou a sídlí zde
Ekotechnické muzeum. Stoka je otevřena pro veřejnost.