Skládala se ze šesti bojových objektů v podzemí propojených stovkami metrů chodeb a sálů. Mohutné sály mohly pojmout značné množství zásob, což mělo umožnit posádce bojovat i v případě obklíčení po dobu několika měsíců. Po stránce stavební byla v roce 1938 Hanička dokončena, nicméně většina vnitřního zařízení zde chyběla. V roce 1938 byla bez boje předána zástupcům Wermachtu, která si zde pak zkouší zde odolnost našich objektů a zároveň účinnost německých dělostřeleckých granátů. Odstřel pancéřových zvonu ze stropnic objektů národním podnikem Kovošrot po válce poškodil Haničku mnohem více než Němci za celých 6 let okupace.
V roce 1975 je Hanička zabrána tehdejším Federálním ministerstvem vnitra a v jejím podzemí začal vznikat novodobý kryt 20. století pod krycím názvem Kahan. Podzemí bylo upraveno a vybaveno moderní technologií, která měla zabezpečit přežití několika vyvoleným. Práce zde pokračovaly až do roku 1993, kdy se definitivně zastavily. Podzemí může návštěvníkovi ukázat moderní plně vybavený úkryt, povrchové objekty a část vstupní expozice nás pak vrací o řadu desítek let zpět do doby, kdy naši dědové a pradědové se zbraní v ruce očekávali v těchto pevnostech nepřítele. V roce 2006 byla Hanička vyhlášena kulturní památkou.
V expozici je možné zhlédnout zbraně používané naší armádou v roce 1938 i po druhé světové válce. Součástí je i malá sbírka munice a uniforem z obou období našich dějin. Do podzemí v hloubce od 20 do 36 metrů pod úrovní terénu se sejde po 98 schodech. Všechny chodby, šachty a sály jsou původní, jen vybavení pochází z novodobé přestavby. Uvidíte zde energetický velín, odkud by bylo dispečerem a jeho pomocníkem celé podzemí řízeno. Dalším stanovištěm jsou kasárenské sály, rozdělené na jednotlivé místnosti určené jako ubikace a kanceláře. V pátém sále se nachází zcela unikátní úpravna vody, která měla být schopna vodu nejen vyčistit, ale zbavit ji i veškerých kontaminačních látek. Nachází se zde také novodobá ošetřovna a sál jídelny. Je zde k vidění i sociální zařízení.