Tato akce již proběhla a není tedy aktuální. Prohlédněte si
aktuální akce v okolí této již neaktuální akce, prozkoumejte
aktuální akce v regionu Jihočeský kraj nebo navštivte
Výstavy v celé ČR.
Výstava pořádaná Alšovou jihočeskou galerií v zámecké jízdárně na Hluboké má za cíl představit Alfonse Muchu poněkud méně tradičně. Každou zářiovou středu budou navíc připraveny od 18:00 komentované prohlídky výstavy.
Neznamená to však, že diváci budou postrádat své obvyklé ikony. V reprezentativním výběru nemohou chybět proslulé plakáty pro Sarah Bernhardt v roli La Dame aux Camelias nebo Čtvero ročních období či reklamní afiše pro rozmanité značky luxusního zboží Paříže konce století. Oproti tomu je však v hlavní linii snahou autora výstavy poukázat na méně známé obrazy, včetně monumentálních prací, jež nebývají často a nebo zcela nikdy prezentovány širší veřejnosti. Jedná se zejména o ranou tvorbu Muchy, která bývá zahalena tajemstvím.
V době, kdy Mucha získal mecenášskou podporu barona Khuena, se podobně jako Gustav Klimt živil zakázkami, které vznikaly v duchu Makartovské akademizující doktríny. Od osmdesátých let 19. století v módním prostředí vídeňské buržoasní Opernring převládala historizující malba včele s Hansem Makartem, Hansem Canonem či Antonem Romakem. Právě zmínění autoři jsou na výstavě představeni z českých sbírek jako pozoruhodné zrcadlo doby, aby divák měl příležitost srovnat expresivitu rukopisu těchto virtuózních realistů s neméně exaltovaným Muchovým pojetím, v jehož dílech převládá výpravnost historického žánru spolu s touhou po reprezentaci a okázalosti.
V dobovém kontextu není možné opomenout tvorbu jeho starších současníků jako byli například Maxmilian Pirner a Beneš Knüpfer, Lev Lerch nebo přímo jeho mladších kolegů, s nimiž se poznal v Mnichově a kteří později odešli do Paříže (Karel Vítězslav Mašek, Luděk Marold, Karel Klusáček, František Dvořák-Brunner).
Jedním z cílů výstavy je reflektovat i díla autorů, kteří se sice vydali jinou cestou, ale vycházeli podobně jako Mucha ze zdrojů secese a symbolismu. V dobové grafické produkci se jen letmo dotkneme tvorby Vojtěcha Preissiga, Františka Koblihy nebo Maxe Švabinského.
Nesmírně působivým celkem je inspirativní soubor grafického designu, naprosto klíčový katalog dobové ikonografie užitého umění, tzv. Figures Decoratives, čtyřicet obrazových litografických tabulí vydaných u Emila Lévyho v Paříži, znamenající zásobnici ornamentálních biomorfních studií v kombinaci s ženou jako neutuchajícím zdrojem umělecké esenciality. Tento vskutku unikátní soubor je z AJG a podařilo se ho během příprav výstavy objevit v základním fondu knihovny instituce.
Pojetí projektu je chronologické, zastihuje Alfonse Muchu ve všech klíčových fázích tvorby. Vedle toho zrcadlí díla jeho možných zdrojů inspirace, ale také současníků, tedy práce Muchou inspirované.