Devět dní v podhorské krajině, zpocení, se zrychleným dechem a zářícíma očima. Kontaktní improvizace, africký tanec a práce s hlasem v horské přírodě. Vzájemná podpora, společný život a společné tvoření a zároveň prostor pro každého z nás, možnost být sám v nádherné přírodě, kdykoli je třeba.
Devět dní v podhorské krajině, zpocení, se zrychleným dechem a zářícíma očima. Kontaktní improvizace, africký tanec a práce s hlasem v horské přírodě. Vzájemná podpora, společný život a společné tvoření a zároveň prostor pro každého z nás, možnost být sám v nádherné přírodě, kdykoli je třeba. Tanec a zpěv samy o sobě dávají smysl našemu životu, dělají nás šťastnými, silnými a nezdolnými. Budeme se vracet ke schopnostem, o nichž mnohdy nemáme tušení, které jsou nám vrozené. Zpívat a tančit, dotýkat se a vnímat rytmus, to je přímá cesta. Je to nejrychlejší způsob, jak ovládnout toto umění a používat celou škálu svých schopností. Nemusíte se tomu učit, proces učení probíhá stokrát rychleji přímo v praxi. Lehce jako vánek překročíme své možnosti. Poznáme, jak dovolit pocitům, aby se projevily v našem pohybu, aby zabarvily náš hlas. Propůjčí nám sílu a opravdovost. Skrze pohyb a hlas dokážeme vyjádřit celou svou bytost. Když vzniká píseň nebo tanec, odrážejí všechno, co v tu chvíli prožíváme. …a také masáže, snění příběhů, pohádky, hvězdy na nebi, koupání u Plačtivé skály, oheň anebo cokoli, co bude chtít kdo druhým předat. Nic není povinné, a protože nás nebude mnoho, vše se dá přizpůsobit tak, aby zbyl čas vzájemně si plnit přání a nechat se vést touhou duše.
Antonie Nyass (ze skupiny Yellow Sisters)
Hlas a společná souhra více hlasů, vokální džemování a vznikání společné písně. Tajemství melodie a harmonie, místa v těle, kde se hlas rodí, místa rezonance, jak vést hlasem a následovat hlasem, jak cítit celek a zůstat v něm sebou, jak podpořit harmonii.
Zita Pavlištová
Tanec, kontaktní improvizace a rozhovory v pohybu. Dotek jako způsob dorozumění se a předání energie v pohybu. Zdroje síly v těle a citlivost, schopnost těla číst neviditelný společný rytmus, hledání souhry ve společném pohybu, odvaha důvěřovat.
Papis Nyass (Gambie)
Rytmus a zvuk afrických bubnů. Cítit tělo jako nástroj a objevit v sobě zdroj, z něhož se rytmus probouzí a projevuje v plné síle. Tělo otevřené rytmu, spojení se zemí, uvolnění těla v pohybu, to jsou tance západní Afriky.
Pěčín je místo v Orlických horách, vesnice, kde je veliké nebe a to se pořád mění. Kopce, louky, lesy, voní tam tráva a voda. Je tam ticho, ve kterém člověk slyší, jak mluví jeho srdce. V malé skupině budeme tančit, žít příběhy, rozeznívat hlas, pozorovat tělo, dotýkat se, ladit na ostatní, na místa v přírodě, nabírat sílu. To všechno jednoduše a přímo. Prostřednictvím pohybu, hlasu, rytmu, tepu srdce, způsobu života dáme prostor vzájemné rozdílnosti, aby se projevila a pak budeme sledovat, jak se skládá do harmonie celku. Ve stráni je tam chaloupka u Věchtů, kde budeme bydlet. Pod ní na návsi starý taneční sál. Každý bude mít důležitou úlohu a velký vliv na to, co se bude dít.
Do Pěčína jede vlak směr Rokytnice v Orlických horách (přes Hradec Králové a Doudleby nad Orlicí) nebo autobus z Prahy-Florence a Brna-Zvonařky směr Rokytnice v Orlických horách. Příjezd je první den odpoledne (večer), ptejte se na tanečníky nebo Věchtovy, už nás tu znají. Odjezd poslední uvedený den dopoledne do 10 hodin.