Královské město nad soutokem

Počátky osídlení prostoru dnešního Hradce Králové sahají hluboko do pravěku, do pozdní doby kamenné a mladší doby bronzové. Lokalita na návrší nad soutokem dvou řek se stala přirozeným centrem oblasti a od 10. století se tehdejší Hradec stal hlavním opěrným bodem přemyslovské moci v severovýchodních Čechách. Tvář pozdějšího rozlehlého středověkého města, po Praze jednoho z nejvýznamnějších, s monumentálním městským chrámem, královským hradem, četnými kostely a kláštery zejména na předměstích, byla změněna v husitském období.
Podobu předhusitského Hradce Králové návštěvníkům zprostředkuje model města k roku 1419. Jedna z částí expozice je věnována vzniku bezesporu nejvýznamnější hradecké středověké stavby - městskému chrámu sv. Ducha z počátku 14. století. Hradec Králové, který byl událostmi husitské revoluce ochuzen o královský hrad i většinu kostelů a klášterů, zůstal, přes nepříznivé politické události v 16. století, předním centrem českého severovýchodu. O jeho novém rozkvětu vypovídají mimo jiných dokladů dodnes zachovalé stavby (Bílá věž, purkrabský dům), i ty, které známe pouze z dobových dokumentů, vyobrazení či nepatrných zlomků (věž Kropáčka, škola, předbraní Pražské brány, tak zvaná Jiříkova kašna a další). Velký rozkvět zaznamenalo zvonařství, jehož doklady budou moci zájemci obdivovat. Hrůzy a ničení třicetileté války, které město tragicky postihly byly vystřídány stabilizací a novým rozvojem ve druhé polovině 17. a prvých čtyřech dekádách 18. století.
Hradec gotický a renesanční se díky aktivitě nově založeného biskupství proměnil v Hradec barokní. Ale osud zasáhl znovu a město zbídačené válečnými událostmi druhé třetiny 18. století bylo proměněno v pevnost. Její budování podstatným způsobem zasáhlo do urbanistické struktury města i krajiny v jeho bezprostředním okolí. Zahájením její stavby v roce 1766 nová expozice symbolicky končí. Stoletím „pevnostního období“ a dobou „salonu republiky“ se zabývá již dříve otevřená expozice ve druhém patře.