Tato akce již proběhla a není tedy aktuální. Prohlédněte si
aktuální akce v okolí této již neaktuální akce, prozkoumejte
aktuální akce v regionu Praha nebo navštivte
Výstavy v celé ČR.
Výstavní projekt je první obsáhlou dokumentací festivalů hnutí Fluxus v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století, kdy umělci a hudebníci vyvolali rozruch svými radikálními představeními, jako např. destrukcí hudebních nástrojů či zapojením všedních a triviálních úkonů do svých akcí.
Přestože byla Praha oddělena Železnou oponou, stala se významným centrem aktivit hnutí, místem, kde docházelo k čilým kontaktům, a to především s umělci žijícími v Německu. Jmenovitě je třeba uvést George Maciunase, Tomase Schmita, Bena Pattersona, Arthurs Köpckeho, stejně jako Jiřího Koláře, Ladislava Nováka, Vladimíra Burdu, Jiřího Valocha a především Milana Knížáka se skupinou Aktual. Teoretik Jindřich Chalupecký přispěl zásadním způsobem ke zprostředkování kontaktů.
Výstava je koncipována jako interaktivní instalace 32 významných Fluxových festivalů. Projekt shromažďuje fotografie, partitury akcí, filmové záznamy, dobová svědectví. Představuje současně unikátní databanku, přístupnou návštěvníkům prostřednictvímiPadu.
Projekt vznikl za mezinárodní spolupráce historiků umění z celé Evropy a je stále aktualizován a rozšiřován. Proto také jedním z cílů pražské výstavy
je zaplnění „bílých míst“ na mapě bádání o tomto fenoménu, získání nového materiálu (fotografie, rozhovory s pamětníky) a možnost, prostřednictvím sympozia, diskuzí
a komentovaných prohlídek, hlouběji reflektovat tuto významnou kapitolu německo-českých uměleckých kontaktů.
Mezinárodní umělecké hnutí Fluxus vzniklo v New Yorku kolem roku 1960.
U jeho zrodu stál hudební skladatel John Cage, vedoucí koncem padesátých let kurz Experimentální kompozice na tamní New School for Social Research, který navštěvovala řada pozdějších význačných příslušníků hnutí: Jackson Mac Low, Al Hansen, George Brecht, Dick Higgins.
Hlavním organizátorem Fluxu byl George Maciunas, jenž kolem sebe shromáždil skupinu umělců experimentálního zaměření pod názvem „Fluxus“ (z latinského fluxus – proud, tok). Jeho umělecká představa se zakládala na znovuoživení fenoménu dada. Estetika nového hnutí preferovala minimalismus a gagovost před složitými uměleckými gesty a stavěla se proti komercializaci umění.
Z New Yorku se hnutí rozšířilo do Evropy a také do Japonska. Jeho představitelé
se distancovali se od klasického vnímání umění a snažili se prostřednictvím fúze médií (intermedialita) a uměleckých disciplín – hudby, divadelního a výtvarného umění
a literatury, hledat nové způsoby projevu a nové způsoby života. Pro východní Evropu jmenoval George Maciunas ředitelem (Director of Fluxus East) českého umělce Milana Knížáka.
Roku 1962 zorganizoval Maciunas ve Wiesbadenu v Německu první festival s označením „Fluxus“, Fluxus – Internationale Festspiele neuester Musik, propojující hudbu a performance. Mnohdy šokující představení, kdy se na jevišti prováděly krátké „events“, často cíleně směšné, vyvolaly pobouření u publika i v médiích. Tuto událost můžeme považovat za oficiální založení mezinárodního hnutí Fluxus, za mezník ve vývoji experimentálního umění a zároveň za moment, kdy se o Fluxu dozvěděl svět.
Výstavní projekt FLUXUS – Evropské festivaly 1962–1977 je o to významnější, neboť se jedná první rozsáhlou dokumentací tohoto významného uměleckého fenoménu představenou v Čechách.