Bangladéš

Před pár lety, při toulkách kdesi v horách Myanmaru, jsme náhodou potkali krajana, mladého cestovatele Kamila z Prachatic, který byl na cestě do Číny. Brzy se z nás stali přátelé a na společném treku jsme si měli co povídat. Jak bývá pravidlem při takovýchto náhodných setkáních, vyměňovali jsme si zkušenosti a povídali si o zemích, které jsme měli možnost navštívit. Kamil právě přiletěl z Bangladéše a to mě zaujalo. Hodně dlouho jsem po této zemi „pošilhával“. Právě u něho jsem poprvé slyšel termín: „Bangladéš – země čumilů“. Popravdě řečeno, moc slušně mi to neznělo. Náš nový kamarád vyprávěl, že to je asi nejstručnější a nejvýstižnější charakteristika země. Každý cizinec, který sem zavítá, je prý nesmírně zajímavým objektem z prostého důvodu. Navštěvuje ji jen velmi málo lidí. A tak jsem se rozhodl -musíme se tam podívat!

Později, při přípravě cesty do této země, jsem se s termínem Bangladéš – země čumilů setkal i na stánkách seriozních cestopisných časopisů. Na svých pravidelných pásmech o cestování, které se konají nejen v Litovli, ale i na jiných místech, často mluvím o tom, že vyhledávám země, kam se běžně necestuje, které nejsou v popředí zájmu cestovních kanceláří. Někdy mám dojem, že se neustále opakuji. Ale v případě Bangladéše prostě nelze jinak! Ano, to je snad typická země, do které málokdo zavítá, a která málokoho láká. Co jsem o ní vlastně věděl? Že tento malý stát leží v jižní Asii, mezi Indií a Myanmarem, že byl součástí Britské Indie, a později Pákistánu, než se v roce 1971 stal samostatnou republikou. Také to, že je to rovina plná rýžových polí protkaná spoustou řek a že je nejlidnatější zemí světa. Není snad rok, abychom ve sdělovacích prostředcích nezaznamenali zprávu o nějaké potopené lodi, obrovských záplavách a politických nepokojích.

Nejvíce se pro místo, kam se chystám, nadchnu už při přípravě cesty – když čtu knihy, časopisy a články na internetu. Ty mi postupně odkrývají neznámé stránky země. Už tady si uvědomím, jak často povrchně vnímáme jiné části světa. Bangladéš se mi tak už doma začala jevit v jiném světle, než jsem ji doposud vnímal také já. Postupně jsem zjistil, že i tady jsou historicko-architektonické památky, že na východě země leží zajímavé hory, nebo že právě v Bangladéši je nejdelší souvislá písečná pláž na světě, dlouhá neuvěřitelných 125 km. Ale docela nejvíc mě inspirovalo vědomí faktu, že právě v horách na východě se mění světy. Na západ odtud je svět Indie: indické kultury, náboženství, mentality… Na východ začíná jihovýchodní Asie, oblast mého srdce. Právě tady v horách Bangladéše končí svět islámu a začíná svět buddhismu. Žijí tu desítky etnických skupin typických pro jihovýchod Asie.

Také letos budu mít příležitost povídat v Litovli o svých cestách. A bude to právě o Bangladéši. Opět uvidíte fotografie a krátká videa z cesty. Uvidíte a uslyšíte o naší cestě touto bezesporu zajímavou, i když tolik málo známou zemí. Zavítáme spolu do delty řeky Gangy a národního parku Sundarbans, kde jsou největší porosty mangrovníků na světě. Poplujeme lodí po obrovských řekách. Budeme se toulat po děsivě přelidněném hlavním městě Dháce. Navštívíme čajové plantáže a seznámíme se tam s místní specialitou a raritou: s čajem několika barev. Pojedeme vlakem, který má zpoždění (v Bangladéši nepatrných) 12 hodin. Setkáme se také s jednou z nesčetných demonstrací. Při toulání po východních horách budeme pozorovat, jak se tu mění světy.