Výlet za vorařskými tradicemi: po Vltavě z jižních Čech do Prahy

Vychutnejte si vyhlídkové plavby na vorech srdcem historického centra Českého Krumlova. Mají jedinečnou atmosféru, navíc voroplavba se na Vltavě provozuje celoročně, a dokonce můžete navštívit i Muzeum voroplavby v bývalém kostele sv. Jošta na Latránu. Seznámíte se s vorařstvím do nejmenších podrobností, s jeho historií, tradicemi a se stavbou vorů, prohlédnete si i velký model vorového pramenu.
 

Plavby na lodi z jižních Čech až do Hamburku

Z Českého Krumlova zamiřte do Českých Budějovic, tradičního plaveckého města. Vory sem připlouvaly po Vltavě a po Malši a plavily se až do Prahy. Po Vltavské vodní cestě se můžete po stopách dávných vorařů vypravit i vy, a to stylově přímo po vodě: díky zdymadlům, výtahům a plavebním komorám je pro malá plavidla včetně hausbótů splavná z Českých Budějovic až do Hamburku. Pokud dáte přednost modernější dopravě, můžete si program zpestřit alespoň kratší vyhlídkovou plavbou – třeba z Hluboké nad Vltavou do Purkarce, kde objevíte další vorařské muzeum i s modelem obřího voru.

Pokud se v jižních Čechách můžete zdržet trochu déle a nevadí vám pár desítek kilometrů navíc, zajeďte se podívat také do Muzea řeky Otavy a voroplavby na zámku ve Střelských Hošticích kousek od Horažďovic.
 

Potahová stezka v Týně nad Vltavou

Další zastávkou na cestě po stopách vorařského řemesla je Týn nad Vltavou. Odtud proti proudu Vltavy do Hněvkovic vede Potahová naučná stezka. Měří necelé čtyři kilometry a na informačních panelech uchovává vzpomínky na řemesla, která souvisela s řekou a životem kolem ní. Stará potahová stezka, která lemovala řeku a umožňovala tažení plavidel proti proudu, samozřejmě byla mnohem delší: v délce 191 kilometrů vedla z Českých Budějovic do Prahy. Název potahová byl odvozen od koní, kteří byli na stezce využívání jako tažná zvířata.
 

Albrechtice nad Vltavou a vorařská osada Hladná

Z Týna nad Vltavou pokračujte Albrechtic nad Vltavou, které se v rámci celostátní soutěže Vesnice roku 2022 se staly Vesnicí roku 2022 Jihočeského kraje. Pozornost přitahuje hlavně kostel sv. Petra a Pavla obklopený unikátním kapličkovým hřbitovem, na výletě za vorařskými tradicemi si ale nenechte ujít návštěvu osady Hladná v údolí Vltavy. Vorařství tu má staleté tradice, nejznámějším plaveckým rodem byla rodina Husů. Řemeslo zkušených vorařů (plavců) a vrátných (vůdců vorů) se v rodině předávalo po dobu čtyř generací. Ačkoli řemeslo voroplavby zaniklo výstavbou Vltavské kaskády a dům rodiny Husů musel být zbourán před napuštěním Orlické přehrady, tradice vorařství žije dál formou webových stránek a dalších projektů.
 

Výtah pro lodě na hrázi Orlické přehrady

Nejstarší zmínky o plavení dřeva a voroplavbě na Vltavě a dalších řekách pocházejí z 11. století, ve 20. století ale voroplavbu vytlačila železnice a výstavba Vltavské kaskády. Soustava devíti vodních děl sahající od Lipna až po nádrž ve Vraném se začala budovat ve třicátých letech 20. století. Pomyslnou tečkou za tisíciletou historií voroplavby se stala stavba hráze Orlické přehrady. Když po nedokončené nádrži 12. září 1960 proplul poslední vor, vodní cesta se navždy uzavřela. Menší lodě využívají k překonání její hráze výtah, ovšem pro vory, které mívaly šířku 5 až 5,5 m a délku až 140 m, byly přehradní hráze nepřekonatelnou bariérou.
 

Vzpomínky na Svatojánské proudy

Ikonickým místem staré vorařské Vltavy bývaly Svatojánské proudy, kamenité a těžce přístupné údolí mezi Třebenicemi a Štěchovicemi. Dnes je připomíná naučná stezka, pod hrází Slapské přehrady pak stojí socha sv. Jana Nepomuckého, podle níž proudy získaly své jméno. Nedaleko se také tyčí Ferdinandův sloup, původně vztyčený v roce 1643 na zbytcích skály Sedlo na počest splavnění nejtěžšího úseku Vltavy. Místo, kde stával původně, je dnes hluboko pod hladinou Slapské přehrady, sloup byl přemístěn na skálu pod její hrází.
 

Davle: historický úvaz a památka šífařům

Několik vorařských zajímavostí objevíte v Davli, jejíž historie je rovněž spojená s plavením dřeva, voroplavbou i ostatní plavbou po Vltavě a Sázavě. Poblíž přístaviště stojí památník davelským plavcům ve tvaru kotvy, který zde nechal v roce 1967 postavit spolek Vltavan Davle. Je tu i historický úvaz ze začátku 30. let 20. století, který sloužil k uvazování vorů, šífů a lodí, a kamenná plastika na památku davelských šífařů od sochaře Michala Vitanovského. Připomíná náročnou práci lidí, kteří po Vltavě plavili dřevo, kámen a písek, a významně se tak podíleli na výstavbě Prahy. O kousek dál na nábřeží si prohlédnete další repliku voru.
 

Vltavské spolky a muzeum s vorařským trenažerem v Praze

Jednou z podmínek zápisu vorařství na seznam UNESCO je to, že jde o živou tradici. To vorařství splňuje, v dnešní době v Česku stále existují spolky, které řemeslo dávných vorařů a šífařů udržují při životě. Mnohé existují více než sto let, pražský Vltavan dokonce oslavil již 150 let nepřetržité činnosti. Byl založen v plavecké hospodě U Heyduků v pražském Podskalí 11. června 1871 a jeho plný název tehdy zněl Spolek vzájemně se podporujících plavců, rybářů a pobřežných Vltavan.

V roce 2000 všechny vltavanské spolky, fungující v Praze, Davli, Štěchovicích, Kamýku nad Vltavou či Purkarci, založily spolek Vltavan Čechy – svaz vltavanských spolků. Právě ony mají hlavní zásluhu na zachování znalostí, dovedností a řemesel, spojených s vorařstvím.

O tradice voroplavby pečuje rovněž Muzeum města Prahy, a to v Podskalské celnici na Výtoni, která je posledním zachovalým zbytkem starobylé osady Podskalí. Expozice zachycuje život vorařů, plavců, obchodníků s dřívím, dřevařů, pískařů, ledařů a dalších „lidí od vody“, tradice staré voroplaby i rozvoj lodní dopravy. Velkým lákadlem je vorařský mechanicko-elektronický simulátor, na kterém si můžete zkusit proplout na voru legendární Svatojánské proudy a další složité úseky. Není to nic jednoduchého a většina hráčů ztroskotá – vyzkoušejte si to!