Po velkolepé porážce Rakušanů u Jankova se před
generálem Torstensonem otevřela jedinečná možnost zvítězit v letitém válečném konfliktu.
Švédská vojska tehdy zamířila přes Jihlavu a Znojmo přímo na hlavní město mocnářství Vídeň. Zbývalo pouze dobýt Brno, které by jinak stálo švédským armádám nebezpečně v zádech. Měla to být otázka několika dnů.
Velitel krysího knízda
Za to, že Torstensonovy plány nevyšly podle jeho představ, náleží hlavní zásluhy spolehlivému a schopnému plukovníkovi francouzského původu
Louisi Raduitu de Souches (1608–1682), jemuž rakouský císař Ferdinand III. svěřil obranu Brna necelé tři měsíce před začátkem obléhání. Plukovník měl uhájit
Brno spolu s
pevností Špilberk a vázat tak hlavní švédskou sílu, dokud se nepodaří zformovat nové císařské pluky. Měšťané ho přijali s rozpaky, ale jejich obavy záhy rozptýlilo plukovníkovo energické počínání. De Souches dokázal během šesti týdnů opravit hradby, prohloubit příkopy a rovněž vyhloubit krytou cestu, která vedla z města vzhůru na
Špilberk a zajišťovala životně důležité spojení s pevností.
Pravá plukovníkova ruka
Tou nebyl nikdo jiný než
George Jacob Ogilvy (1601–1657), příslušník starého skotského šlechtického rodu a námezdný voják, který vstoupil do služeb rakouského císaře. V jedné z bitev přišel o ruku, proto se mu říkalo „jednoruký“ a snad právě proto byl roku 1630 jmenován velitelem Špilberku. Kvůli nerudné povaze nebyl nijak oblíbený a jmenování nového velitele – Francouze, hugenota a ještě k tomu bývalého příslušníka švédských vojsk, pod jehož pravomoc spadal dokonce i Špilberk – rozhodně nevítal s nadšením. Přesto se oba ostřílení profesionálové, rozhodnutí do puntíku splnit své poslání, dokázali dohodnout na společném postupu.
O lstivém zvonění
Obléhání „krysího hnízda“ nakonec trvalo 112 dní. Po nich Švédové odtáhli s nepořízenou a rozčarovaný generál Torstenson se vzdal velení nad švédskou armádou. Brněnští měšťané, de Souches i Ogilvy sice díky úspěšnému hájení získali respekt, úctu a nejrůznější výhody, ale město vyšlo z válečného konfliktu notně pošramocené a trvalo desetiletí, než se vzpamatovalo. Přesto se dodnes dochovaly historky, jak obránci vyvěšovali na věže prapory a terče a z hradeb pak při hudbě a tanci vyzývali nepřítele, aby se naučil líp mířit. Podle známé pověsti dopomohla obráncům k triumfu také lest. Torstenson se prý nechal 15. srpna 1645 slyšet, že pokud nedobude město do pravého poledne, nechá ho konečně na pokoji. Někdo ho zaslechl, a tak se polední
zvonění z katedrály začalo mazaně rozléhat o hodinu dřív a Švédové prý zklamaně odtáhli s nepořízenou. Historikové sice tvrdí, že urputné boje trvaly až do setmění, ale v Brně se přesto dodnes zvoní poledne v jedenáct hodin.