Po stopách šlechtických rodů: s rodem Ogilvy po Brně za třicetileté války

Po vítězství u Jankova v březnu 1645 měli Švédové otevřenou cestu k Vídni, hlavnímu městu monarchie. Stačilo dobýt Brno, které by jinak stálo nebezpečně v jejich týlu. Všechno nasvědčovalo tomu, že to bude krátká záležitost. Když se v létě 1645 před švédskou armádou objevily brněnské hradby, její velitel, nepřemožitelný generál Torstenson, se jen ušklíbl. „Takové krysí hnízdo!“ pronesl prý s opovržením. „S tím budeme hotovi za tři dny.“ Jenže obléhání nakonec trvalo tři a půl měsíce a pro Švédy skončilo naprostým fiaskem.
 

Francouz v čele obránců

Rakouský císař svěřil obranu města plukovníku Louisi Raduitu de Souches. Ten dorazil do Brna jen pár měsíců před obléháním, ale dokázal udělat maximum: opravil hradby, prohloubil příkopy a nechal vyhloubit krytou cestu, která spojila město s pevností Špilberk.


 
De Souches měl k ruce zkušeného velitele Špilberku a člena starého skotského rodu George Jacoba Ogilvyho. Přezdívalo se mu Jednoruký, protože v bitvě přišel o ruku. Nebyl oblíbený pro svou povahu, ale v boji se osvědčil a s de Souchesem našli společnou řeč. Společně řídili obranu města, na kterou se dodnes v Brně vzpomíná.
 

Tanec na hradbách a poledne v jedenáct

Obléhání trvalo téměř čtvrt roku. Obránci se ale nedali – bojovali, ale zároveň z hradeb vyvěšovali prapory a dokonce hráli hudbu a tančili, aby Švédy provokovali. Podle pověsti sehrálo svou roli i mazané zvonění: Torstenson slíbil, že pokud Brno nedobude do pravého poledne 15. srpna, stáhne se. Obránci proto nechali zvony rozeznít už v jedenáct – a Švédové prý odtáhli s nepořízenou. Na památku se v Brně dodnes poledne zvoní o hodinu dřív.
 

Brno, které se nedalo

Brněnští měšťané, de Souches i Ogilvy si díky úspěšné obraně získali respekt a různé výsady, i když město samo vyšlo z bojů těžce poškozené. Přesto obléhání z roku 1645 zůstává dodnes symbolem odvahy a vytrvalosti – a vy si jej můžete připomenout na vlastní oči při procházce Brnem.


 
Začít můžete v centru města na náměstí Svobody u brněnského orloje. Také šestimetrová mechanická nábojnice z africké žuly zvoní poledne v jedenáct. Navíc připomíná další pověst o generálu Torstensonovi, kterého prý mohla zabít pouze skleněná koule odlitá za magického rituálu a vystřelená o půlnoci. Legendu oživují skleněnky uvnitř stroje. Každý den se jedna kulička přesně v 11 hodin vydá na svou pouť útrobami hodin a proletí jedním z jejich tří otvorů. Kdo má to štěstí a kuličku chytne, může si ji nechat na památku.


 
De Souches byl jeden z nejschopnějších vojevůdců třicetileté války. Po jejím skončení jeho vojenská kariéra pokračovala na dalších bojištích. Podobně jako v roce 1645 ubránil Brno proti obrovské přesile Švédů, v roce 1664 se mu podařilo zachránit při válkách s Osmanskou říší slovenskou Nitru. Do rodné Francie se už nevrátil, konec života strávil na svém panství v Jevišovicích. Po smrti byly jeho ostatky uloženy v kostele sv. Jakuba Staršího v Brně – zastavte se u jeho hrobky!


 
Od kostela sv. Jakuba Staršího pak zamiřte na hrad Špilberk. Po slavném veliteli, pod jehož neochvějným a statečným vedením se pevnost ubránila značné přesile, pojmenovali jeden ze sálů. Znak rodu Ogilvy je umístěn nad průjezdem z velkého do malého nádvoří. Ani Jiří Jakub Ogilvy se do Skotska nikdy nevrátil a zůstal na Moravě. Koupil si dům v Brně v Kobližné ulici, pochovaný ale je o kousek dál: v klášterním kostele v Rajhradě.
 
Výlet můžete zakončit procházkou parky pod hradem a dojít ke katedrále sv. Petra a Pavla na Petrově. Schválně, uhodnete, v kolik hodin zvoní poledne tady?