Okružní
naučná stezka začíná a končí na parkovišti v
Kuksu. Kromě samotného
Betléma vás zavede k mnoha dalším zajímavým sochařským dílům. Po necelém kilometru si u obce Stanovice můžete udělat krátkou odbočku do
lomu sv. Klimenta, který původně sloužil pro těžbu kamene na výstavbu
lázní v Kuksu a následně také
pevnosti v Josefově. Dnes je v něm umístěna malá galerie soch, které vznikly na zde konaných sochařských sympoziích. V samotných Stanovicích poté minete
sousoší Nejsvětější Trojice, baldachýnovou kapli z dílny
Matyáše Bernarda Brauna.
Do Betléma přes Labe
Ve
Stanovicích přejdete
řeku Labe a vydáte se k lesu. Těsně před stoupáním k samotnému
Braunovu Betlému narazíte na rozsáhlou galerii moderních soch zvanou
Křížová cesta 21. století, která vznikla z iniciativy akademického sochaře
Vladimíra Preclíka. Sochy vznikaly v průběhu čtyř let a materiálem pro ně byl hořický pískovec. Některé z nich byly vytvářeny přímo v kamenolomu, další v ateliérech. Sochař Preclík se otevření cesty nedožil a nespatřil ani svou sochu
Katedrála prosby, kterou až po jeho smrti podle autorova modelu realizoval spolu s kameníky sochař
Zdeněk Hejl. Zůstalo tu však autorovo zamyšlení nad plastikou, které je současně i krédem této křížové cesty. Do „srdce“ Katedrály prosby vložili členové občanského sdružení speciální nerezovou schránku s replikou Preclíkovy sochy Opora a text se zprávou pro budoucí generace o záměrech projektu a jména všech autorů soch.
Tajemství Nového lesa – reliéfy, poustevny a průhledy do krajiny
Samotný
Braunův Betlém v dnešní době obsahuje deset z původních 26 soch a reliéfů tesaných přímo do skal, včetně reliéfů
Klanění pastýřů, Příchod tří králů (od těchto výjevů nese areál svůj dnešní název),
Vidění sv. Huberta a soch
poustevníků Onufria a Juana Garina. Celý areál, který původně nesl název
Nový les u Kuksu, protože ho
hrabě Špork přikoupil ke svým panstvím až v roce 1717, je pouze fragmentem původního Betléma. Vedle většinou torzovitě dochovaných kamenných soch zde byla také řada soch dřevěných, z nichž se do současnosti dochovala pouze jediná. Tak jako na jiných místech Šporkova panství, i zde zřejmě byly reliéfy vyřezávané přímo do kůry a kmenů živých stromů, podobně jako kamenné sochy tesané částečně přímo do rostlých skal či mohutných balvanů. Veškeré sochy byly živě polychromované.
Kromě soch byla v lese řada již zmíněných fontán, celkem sedm meditačních pousteven (zasvěcených svatým Františkovi, Pavlovi, Antonínovi, Jeronýmovi, Hubertovi, Jiljí a Drunovi), vyhlídkový pavilon a další malebná zákoutí. Les také protínalo několik průseků, částečně proto, že jím vedly cesty, částečně kvůli malebným průhledům do krajiny s panoramatem
Krkonoš na obzoru. Les měl tedy v podstatě parkovou úpravu.
Velký křesťanský bojovník i patron nepoctivých právníků
Na zpáteční cestě do
Kuksu si prohlédněte drobný
reliéf Stigmatizace sv. Františka, který
Matyáš Bernard Braun vytesal jako své první dílo přímo do skály. Zde tedy pro něj proběhla jakási zkouška, než se pustil do mnohem rozsáhlejší práce v Novém lese.
Poslední úsek naučné stezky poté vede kolem
kukského Hospitalu. V zahradách je umístěno několik soch původem z Nového lesa, například
Velký křesťanský bojovník či
Anděl Gloria. Další zastávkou jsou
Braunovy alegorie Ctností a Neřestí.
Jedná se o soubor celkem 24 plastik tesaných v rozmezí pouhých dvou let po roce 1717 a umístěných podél severního průčelí špitální budovy. Kolekce, kdysi barevná, měla připomínat rozpor mezi dobrem a hříchem, tak jak to svým způsobem moralizující baroko podtrhovalo. Jedná se o jeden z nejznámějších souborů české barokní plastiky, velkoryse prostorově řešený, dynamický, dokonalý formou i bohatou variací tématu. Braunova mistrovského génia dokládá bohatství variací na dané téma, dokonalé zvládnutí formy, živá modelace, rozevlátá roucha postav, čímž Braun dosahoval rozrušení jejich obrysové uzavřenosti. Výzdoba
Hospitalu v Kuksu se právem řadí k nejvýznamnějším dílům vrcholného baroka v Evropě.
Odbočka k Davidovi a Goliášovi
Stále ještě máte čas a máte chuť na další umělecké zážitky? Pak po návratu do
Kuksu vyběhněte po barokním kaskádovém schodišti, zdobeném dvěma sochami Tritónů. Nad schodištěm vlevo před
hostincem U Zlatého slunce stojí
sochy Davida a Goliáše. Sice se snaží tvářit jako legendární biblická dvojice, ale mají úplně jinou historii. Původně totiž na daném místě stála pouze jedna z nich (Goliáš), která nesla jméno
Herkomman a symbolizovala patrona nepoctivých právníků. Po vleklém soudním sporu nakonec
hrabě Špork nechal
Matyáše Bernarda Brauna přetvořit Herkomanna na Goliáše a naproti postavit menší sochu Davida.