Půjdem spolu do betléma… aneb Braunovy sochy v lese u Kuksu

Kromě samotného Betléma vás naučná stezka zavede k mnoha dalším zajímavým sochařským dílům. Po necelém kilometru cesty u obce Stanovice si můžete udělat krátkou odbočku do Lomu sv. Klimenta, který původně sloužil pro těžbu kamene na výstavbu lázní v Kuksu a následně také pevnosti v Josefově. Dnes je v něm umístěna malá galerie soch, které vznikly na zde konaných sochařských sympoziích. V samotných Stanovicích poté minete sousoší Nejsvětější Trojice, baldachýnovou kapli z dílny Matyáše Bernarda Brauna. 

Těsně před stoupáním k samotnému Braunovu Betlému narazíte na rozsáhlou galerii moderních soch zvanou Křížová cesta 21. století, která vznikla z iniciativy akademického sochaře Vladimíra Preclíka. Sochy vznikaly v průběhu čtyř let a materiálem pro ně byl hořický pískovec. Některé z nich byly vytvářeny přímo v kamenolomu, další v ateliérech. Sochař Preclík se otevření cesty nedožil a nespatřil ani svou sochu Katedrála prosby, kterou až po jeho smrti podle autorova modelu realizoval spolu s kameníky sochař Zdeněk Hejl. Zůstalo tu však autorovo zamyšlení nad plastikou, které je současně i krédem této křížové cesty. Do „srdce“ Katedrály prosby vložili členové občanského sdružení speciální nerezovou schránku s replikou Preclíkovy sochy Opora a text se zprávou pro budoucí generace o záměrech projektu a jména všech autorů soch. 

Tajemství Nového lesa – reliéfy, poustevny a průhledy do krajiny

Samotný Braunův Betlém v dnešní době obsahuje 10 z původních 26 soch a reliéfů tesaných přímo do skal, včetně reliéfů Klanění pastýřů, Příchod tří králů (od těchto výjevů nese areál svůj dnešní název), Vidění sv. Huberta a soch poustevníků Onufria a Juana Garina. Celý areál, který původně nesl název Nový les u Kuksu, protože ho hrabě Špork přikoupil ke svým panstvím až v roce 1717, je pouze fragmentem té původní. Vedle většinou torzovitě dochovaných kamenných soch zde byla také řada soch dřevěných, z nichž se do současnosti dochovala pouze jediná. Tak jako na jiných místech Šporkova panství, i zde zřejmě byly reliéfy vyřezávané přímo do kůry a kmenů živých stromů, podobně jako kamenné sochy tesané částečně přímo do rostlých skal či mohutných balvanů. Veškeré sochy byly živě polychromované. 

Kromě soch byla v lese řada již zmíněných fontán, celkem sedm meditačních pousteven (Sv. Františka, Sv. Pavla, Sv. Antonína, Sv. Jeronýma, Sv. Huberta, Sv. Jiljí a Sv. Druna), vyhlídkový pavilon atd. Les byl také proťat několika průseky, částečně proto, že zde vedly cesty, částečně kvůli malebným průhledům do krajiny s panoramatem Krkonoš na obzoru. Les měl tedy v podstatě parkovou úpravu.
 
Po cestě zpět do Kuksu si můžete prohlédnout drobný reliéf Stigmatizace sv. Františka, který Matyáš Bernard Braun vytvořil jako své první dílo přímo do skály. Zde tedy pro něj proběhla jakási zkouška, než se pustil do mnohem rozsáhlejší práce v Novém lese. 
 

Velký křesťanský bojovník i patron nepoctivých právníků

Poslední úsek naučné stezky poté vede kolem kukského hospitálu, kde si nejprve můžete projít jeho zahrady, v němž je umístěno několik soch původem z Nového lesa jako Velký křesťanský bojovník či Anděl Gloria. Před hospitálem pak na vás čeká druhý z vrcholů cesty, Braunovy alegorie Ctností a Neřestí. Jedná se o soubor celkem 24 plastik tesaných v rozmezí pouhých dvou let po roce 1717 a umístěných podél severního průčelí špitální budovy. Kolekce, kdysi barevná, měla připomínat rozpor mezi dobrem a hříchem, tak jak to svým způsobem moralizující baroko podtrhovalo. Jedná se o jeden z nejznámějších souborů české barokní plastiky, velkoryse prostorově řešený, dynamický, dokonalý formou i bohatou variací tématu. Braunova mistrovského génia dokládá bohatství variací na dané téma, dokonalé zvládnutí formy, živá modelace, rozevlátá roucha postav, čímž Braun dosahoval rozrušení jejich obrysové uzavřenosti. Výzdoba hospitálu v Kuksu se právem řadí k nejvýznamnějším dílům vrcholného baroka v Evropě. 

Stále ještě máte čas a nemáte dost uměleckých zážitků? Po navrácení do obce Kuks vám stačí pouze vyběhnout po barokním kaskádovém schodišti, opatřeném dvěma sochami Tritónů, abyste se dostali k sochám Davida a Goliáše, které stojí v srdci Kuksu před hostincem U Zlatého slunce. Tyto dvě sochy, které se dnes snaží tvářit jako legendární biblická dvojice, mají velmi zajímavou historii. Původně totiž na daném místě stála pouze jedna z nich (Goliáš), která nesla jméno Herkomman a symbolizovala patrona nepoctivých právníků. Po vleklém soudním sporu ji nakonec hrabě Špork nechal Matyáše Bernarda Brauna přetvořit na Goliáše a naproti postavit menší sochu Davida.