Úvod > Výlety > Výlety s příběhem > Výlet na návštěvu k rodině Mensdorff-Pouilly

Výlet na návštěvu k rodině Mensdorff-Pouilly

Mezi francouzské a francouzsko-belgické šlechtické rody, které se v minulosti usadily v českých zemích, patří i rod Mensdorff-Pouilly. Můžete se s nimi setkat například v Boskovicích, městě ležícím severně od Brna v podhůří Drahanské vrchoviny.

Zatímco nad městem se můžete vyškrábat ke zřícenině gotického Boskovického hradu, na úpatí Hradního kopce s vynaložením mnohem menší námahy najdete jeden z nejhezčích moravských zámků: elegantní empírové sídlo se zahradou a parkem. Rod, odvozující svůj původ již od roku 1395 od baronie Pouilly u Stenay na řece Meuse v Lotrinsku, jej získal v polovině 19. století. Hraběcí rodině patří zámek dodnes.

Útěk před gilotinou

Zámek NečtinyJako mnozí jiní i Albert-Louis de Pouilly utekl z rodné Francie na sklonku 18. století. Když přišla revoluce, byl charismatický velitel královského pluku zvolen do nového francouzského sněmu. Záhy se začalo gilotinovat, a tak sbalil ženu a dva syny a Francii navždy opustil.

V roce 1818 byl rodu v Rakousku udělen titul hraběte, o necelých dvacet let později získali český inkolát, tedy právo k trvalému usazení, zastávání vysokých úřadů a příslušnost k českému panstvu. Jejich rezidencí se stal hrad Preitenstein a zámek Nečtiny v západních Čechách, zakoupené v roce 1838. Rodina Mensdorff-Pouilly nechala zámek novogoticky upravit a kolem něj dala zřídit park s velkým rybníkem a novorománskou rodinnou hrobkou. Pečlivě upravený areál můžete obdivovat dodnes, slouží jako ubytovací a školicí středisko Západočeské univerzity v Plzni.

Jak se staví zámek

Zámek BoskoviceBoskovice se do rodinného majetku začlenily roku 1843, když se Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly oženil s dědičkou boskovického panství, Terezií Rosou Františkou z Dietrichsteina. Dalo by se říci, že přišel k hotovému: empírový zámek Boskovice s upravenou zahradou a zakomponovaný do velkého anglického parku v té době již byl dokončen. Nevyrostl však na zelené louce, jak by se mohlo zdát; vznikl razantní přestavbou dominikánského kláštera z přelomu 17. a 18. století.

Když v roce 1784 císař Josef II. klášter zrušil, v objektu vznikla manufaktura na výrobu barev. Tuhle éru připomínají dvě koule vedle vstupu do zámku: ve skutečnosti jde o obrácené kotle na výrobu berlínské modři. Po bitvě u Slavkova sloužil dům jako lazaret a v roce 1819 započala jeho empírová přestavba na honosné zámecké sídlo pod taktovkou Dietrichsteinů.

Lvi z Boskovic

Hrad BoskoviceHrabě Ditrichstein sice s klášterem nakládal poměrně necitlivě, ale jeho zásluhou nakonec vznikl jeden z nejkrásnějších empírových zámků u nás. V dvoupatrovém křídle se vstupní halou, podepřenou řadami sloupů s dórskými hlavicemi, elegantním schodištěm a hlavním sálem v prvním patře se dokonce dochovala část starého klášterního kostela, původní stavbu připomínají i arkády na nádvoří.

Rodina Mensdorff-Pouilly se ale do dějin Boskovicka zapsala i jinak; členové rodu byli několikrát starosty města, založili tu klášter a gymnázium. Když byl rodině po roce 1991 zámek vrácen na základě restitučního zákona, vlastně se jen naplnilo heslo v rodovém znaku: modrý lev s červenou zbrojí třímá stříbrný štít se slovy: "Sans varier", česky "Beze změny".

Celý popis