Proč operní hvězda, která jako první přivezla Mařenku z Prodané nevěsty do newyorské Metropolitní opery a zářila na světových pódiích v operách Pucciniho, Verdiho či Strausse, koupila v roce 1914 zanedbaný zámeček v jižních Čechách? Odpověď je prostá: ačkoli Destinnová slavila největší úspěchy v zahraničí, zůstávala nadšenou vlastenkou. Když hledala místo, kam by se mohla vracet a kde by mohla v létě nerušeně odpočívat, do oka jí padla právě Stráž, malý venkovský zámek, ke kterému patřily lesy, několik rybníků, pivovar a lihovar. Sídlo dala nákladně opravit a umístila sem vzácné sbírky starožitného nábytku, hudebních nástrojů, japonských váz, šperků, suvenýrů s napoleonskou tematikou a obrazů z celého světa.
Pád hvězdy
Tehdy
Destinnová (1878–1930) samozřejmě netušila, že se
Stráž nad Nežárkou stane jejím posledním domovem, ale už za dva roky přišel strmý pád: při návratu z New Yorku ji na hranicích
zadrželi pro podezření špionáže. I když případ nikdy nebyl objasněn, Destinnová přišla o pas a až do konce první světové války
zůstala na svém zámku pod policejním dohledem.
Po vyhlášení republiky se sice hranice opět otevřely, ale kontakty, zpřetrhané dvouletou pauzou, se už obnovit nepodařilo. Destinnová sice podnikla ještě několik koncertních turné, ale během vynucené izolace zároveň objevila
půvaby venkovského života. Tady, ve Stráži nad Nežárkou, konečně měla čas na přátele a své soukromé záliby: pořádání sbírek,
psaní sladkobolných románů inspirovaných minulostí strážského sídla, neúspěšnou výrobu likérů,
okultní vědy, spiritismus a rybaření.
Když v
roce 1930 zemřela, přála si být pochována v parku strážského zámku. Žel, toto přání se nikdy nesplnilo; její hrob najdete v Praze na
vyšehradském Slavíně.
Ema je zase doma
To, že se dnes můžete vypravit do strážského zámku a budete si
připadat jako na návštěvě u slavné zpěvačky, je malý zázrak. Ti, kteří tu hospodařili za druhé světové války a během 20. století, se nechovali jako dobří hospodáři a zámeček nechali neuvěřitelně zchátrat. Jeho současná majitelka, paní Radoslava Doubravová, ale dokázala vrátit Stráž Emě Destinnové a Emu Destinnovou Stráži.
V expozici věnované světoznámé pěvkyni jsou její
fotografie v nadživotní velikosti, kostýmy z nejznámějších rolí,
originály civilních oděvů i řada předmětů z míst, kde dlouhodobě působila. Projdete se i jejími soukromými pokoji a navštívíte také
kuriózní věštírnu v černé místnosti nad hladomornou, kde Ema Destinnová s přáteli
vyvolávala duchy. Právě tady je kromě kostlivce Ivánka, který měl své paní připomínat pomíjivost lidského života, i
obraz Strážské černé paní, což je samotná Ema, střežící svůj milovaný zámek.
Až však budete pátrat po příběhu
tajného východu z Eminy ložnice, kdy stačilo zvednout kruhový poklop v podlaze a seběhnout po točitém dřevěném schodišti přímo do zámeckého parku, možná se dočkáte lehkého zklamání. Nešlo totiž o nápad Emy Destinnové,
zámek s tímto vynálezem už zkrátka koupila.