Úvod > Výlety > Výlety s příběhem > Příběh české národní hymny

Příběh české národní hymny

Muž, který svůj život zasvětil divadlu – to byl Josef Kajetán Tyl (1808–1856). I jeho život leckdy připomínal divadelní hru – někdy drama, jindy komedii či frašku. Třeba takovou, jakou byla Fidlovačka, Tylova hra, poprvé hraná v prosinci 1834 ve Stavovském divadle v Praze.
Děj hry se točí kolem Fidlovačky, tedy oblíbené jarní slavnosti pražských ševců, která se konala každoročně po Velikonocích v Nuselském údolí. Fidlovačka se už dnes neslaví, ale v Nuslích stojí stejnojmenné divadlo a stejné jméno má i dobový nástroj, který ševci používali k hlazení neboli fidlování kůže. Tylova Fidlovačka se však navždy zapsala do dějin jako hra, kde zazněla písnička Kde domov můj, tedy píseň, z níž se později stala česká národní hymna.

Cesta k Fidlovačce

Tylův důmTylovi žili v Kutné Hoře, v domě, kterému se dřív říkávalo U zlatého hřebene v dnešní Tylově ulici. Tak jako velká část malebného kutnohorského centra i rodný dům Josefa Kajetána Tyla stojí na gotických základech, ale dnešní podobu získal po požáru města v roce 1823, kdy velká část této městské čtvrti lehla popelem.

Josefův otec byl krejčí a vojenský muzikant, rodiče však brzy zemřeli a Josefa vychovávala jeho teta za přispění babičky. Nadání a hudební talent v něm prý rozpoznali gymnaziální profesoři v čele se spisovatelem a dramatikem Václavem Klimentem Klicperou; v jeho rodině také Tyl žil v době, kdy studoval na Filosofické fakultě v Praze. Jenže když mu bylo dvacet, ze školy odešel a dal se ke kočovnému divadlu. Dlouho mu to nevydrželo; postupně se začal věnovat redaktorské činnosti, řídil literární časopis Květy a stal se také dramaturgem českých divadelních představení ve Stavovském divadle. Právě tam měla v roce 1834 premiéru i „pražská fraška“ Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka a budoucí česká hymna, k níž napsal hudbu František Škroup, autor první české opery Dráteník.

Říká se, že inspirací k národní hymně se Tylovi staly také procházky kutnohorským údolím Vrchlice - právě toto místo se zurčící vodou a šumícími bory na skalinách jej roku 1834 inspirovalo k textu písně Kde domov můj?.

Miláček bulvárů umírá v bídě

Voda hučí po lučináchKdy se Josef Kajetán Tyl ocitl na vrcholu své kariéry? Zřejmě právě tehdy, kdy byl dramaturgem Stavovského divadla. Národ jej miloval i díky organizaci společenského a vlasteneckého života, pořádání plesů a slavností. Měl štěstí, že v té době neexistoval bulvární tisk, který by bezpochyby nenechal bez povšimnutí jeho rodinné poměry. Tyl se totiž oženil s herečkou Magdalenou Forchheimovou, žil však v podivném manželském trojúhelníku s její mladší sestrou Annou. Zatímco s Annou postupně zplodil sedm dětí, tolerantní a bezdětná Magdalena pomáhala jejich s výchovou.
Tragický zlom v Tylově životě přinesl revoluční rok 1848 a následná léta Bachovského absolutismu. Roku 1851 byl rozpuštěn český soubor Stavovského divadla a Tyl přišel o místo dramaturga. Protože se však musel starat o početnou (a stále se rozrůstající) rodinu, složil z propuštěných herců kočovnou společnost a až do konce života pak putoval po českých městech a venkově.

Obzvlášť poslední roky života, kdy už Tylovi na vlastní literární a dramatickou tvorbu nezbýval čas ani síly, byly plné strádání a utrpení. Na poslední štaci do Plzně přijel těžce nemocný a tady také v červenci 1856 zemřel. Je pochován na Mikulášském hřbitově v Plzni a jeho pohřbu se prý zúčastnily tisíce lidí. Nad jeho hrobem nemohla znít žádná jiná píseň než ta, pro kterou si Tyla pamatujeme dodnes – Kde domov můj, kdysi nenápadná písnička slepého houslisty z Fidlovačky.
Celý popis