Z Olomouce až na Cejlon
Eliška se narodila se 16. listopadu 1900 v Olomouci jako šesté z osmi dětí v rodině zámečnického mistra a velkého vlastence Pospíšila. Snila o cestování po světě, velmi dobře jí šly jazyky a v šestnácti letech po dokončení školy nastoupila jako korespondentka do nově zřízené filiálky Pražské úvěrní banky. Její zřízení měl na starosti Čeněk Junek. Když po půl roce svou práci v Olomouci dokončil, začal se připravovat na otevření další bankovní pobočky v Brně – a s sebou si coby osvědčenou pracovní sílu odvezl i Elišku. Ta ho posléze následovala do Prahy, ale nešlo o žádný sentimentální románek – Eliška dala přednost studiu. Německy uměla skvěle odmalička, v Praze složila státní zkoušku z angličtiny a pustila se do francouzštiny. Aby se v ní zdokonalila, našla si práci ve Francii, v Antibes. A protože jejím velkým snem bylo podívat se na Cejlon, někdy v té době se dobrodružně naladěná Eliška vydala na dalekou cestu. Nedojela daleko, v cestě jí zabránili španělští celníci a Velká Británie, která jí k cestě odmítla dát vízum.
Láska jménem Bugatti
Známost s Čeňekm Junkem ale úspěšně pokračovala a Eliška záhy propadla stejnému koníčku, jako on: automobilismu. V roce 1922, kdy Čeněk Junek vyhrál závod Zbraslav–Jíloviště, se vzali. Svatební cestu strávili přípravami na závod Karlovy Vary – Mariánské Lázně, ale během příprav Čeněk havaroval a zničil svůj vůz Mercedes-Benz. Proto se Junkovi vydali na pařížský autosalon, kde si pořídili již dříve vyhlédnutý automobil Bugatti T30. Na jaře 1923 jej pak nechali přestavět na závodní "doutníkový" vůz. Eliška v něm poprvé závodila roku 1923, byť zatím pouze jako spolujezdkyně svého manžela. Záhy však přesedla na místo řidiče a už o rok později vyhrála závod na trati Lochotín–Třemošná v kategorii cestovních vozů. V roce 1925 Junkovi zvítězili nejenom ve slavném závodě Zbraslav–Jíloviště, ale také v řadě dalších klání. O rok později, při desátém ročníku téhož závodu, dokonce Eliška zajela absolutně nejrychlejší čas trati; porazila i svého manžela, který startoval s výkonnějším strojem Bugatti T35B, a jako první žena na světě vyhrála mezinárodní závod v absolutní klasifikaci.
Tragický konec snu
Kariéra Elišky Junkové sice trvala pouhých pět let, ale dokázala oslnit celý motoristický svět. V roce 1926 skončila druhá ve své třídě v nejtěžším závodu do vrchu Klaussenpass ve Švýcarsku, v roce 1927 zvítězila na Grand Prix Německa na nově otevřeném Nürburgringu. Jenže právě tam, kde slavila své vítězství, o rok později zažívala ochromující bolest: její muž Čeněk při závodech na Nürburgringu zahynul. Osmadvacetiletá Eliška se zařekla, že už nikdy na závodní automobilovou dráhu nevstoupí. V průběhu svého dlouhého a velmi aktivního života se sice legenda českého motoristického sportu k svému koníčku opakovaně vracela, například jako spolupořadatelka mezinárodního závodu cestovních automobilů Tisíc mil československých, jako tlumočnice nebo při spolupráci s Československým automobilovým klubem pro Moravu a Slezko, který ve třicátých letech začal v Brně připravovat závody na Masarykově okruhu. Své předsevzetí ale splnila: za volant závodního vozu se už nikdy neposadila.