!

Upozornění: Vzhledem k aktuálním vládním opatřením jsou akce a provoz turistických cílů omezeny. Doporučujeme před vlastní návštěvou ověření u organizátora.

Úvod > Výlety > Výlety s příběhem > Obrazy z okolí domažlického aneb za Boženou Němcovou na Chodsko
Obrazy z okolí domažlického aneb za Boženou Němcovou na Chodsko
"> "> "> "> "> ">

Obrazy z okolí domažlického aneb za Boženou Němcovou na Chodsko

Nejen Jindřich Šimon Baar, ale také Božena Němcová pobývala několik let na Chodsku, konkrétně v Domažlicích a ve Všerubech. Ačkoliv si s měšťankami z Domažlic neporozuměla (řekněme, že nevraživost byla vzájemná), ráda navštěvovala zdejší vesničany a čerpala od nich mnoho inspirace pro své pohádkové knížky a folklorní povídky z českého venkova. Vydejte se po stopách nejslavnější české spisovatelky do plzeňského kraje, ke svérázným Chodům.

Paní komisarka v Domažlicích

DomažliceBožena Němcová se do Domažlic přistěhovala s manželem 20. září roku 1845. Stalo se tak, když byl Josef Němec přidělen do města po povýšení na finančního komisaře II. třídy. Na Domažlicku žila dva roky – v Domažlicích od roku 1845–1846 a poté ještě následující rok 1847 v nedalekých Všerubech. Pobyt na Chodsku jí přinesl jedno z literárně nejúspěšnějších období života. Ačkoli nutno podotknout, že k domažlickým měšťanům (především měšťankám) si cestu nenašla, nevraživost stála na obou stranách.
 
chodskoEmancipované ženě, zvyklé na společenský životPraze se stýskalo po bohatém kulturním životě a vlasteneckém duchu. Ve svých fejetonech a článcích dokázala výborně přiblížit, jak se na Chodsku žilo, a to bez jakýchkoli příkras. Její příspěvky v Květech a České včele v letech 1845 a 1846 líčily nepokrytě kulturní i národní zaostalost zdejších měšťanů i okolních sedláků, stejně tak jako osobité folklorní zvyky, nářečí a způsob venkovského života. Později byly tyto postřehy z Chodska vydány jako Obrazy z okolí domažlického.
 
Občané Domažlic kontrovali spisovatelčiny názory zlomyslným konstatováním, že má ucourané spodničky, nebo sedm dní namočené a nevyprané prádlo. Také si přisadili, že je špatná hospodyňka, a ještě horší matka… Místní obyvatelé si poté anonymně stěžovali Karlu Havlíčku Borovskému do České včely, že se „Němcová stýká s vesničany“ a chová se „nevhodně"... Havlíček však dopis neotiskl, ale naopak se spisovatelky proti podrážděné domažlické smetánce zastal.
 

Pohádky, osvěta i vlastenecké výlety

DomažliceNěmcová však nechtěla jen nečinně přihlížet a ve svém vlasteneckém hnutí začala v okolí Domažlic šířit vlasteneckou osvětu. Stala se také vlastně první folkloristkou Chodska – sbírala a zapisovala vše: pohádky a pověsti, písničky, říkadla a přísloví, lidové zvyky a obyčeje. Přes osobní problémy byl pro spisovatelku pobyt na Domažlicku literárně velmi plodný. Z pobytu na Chodku čerpala Božena Němcová náměty některých pohádek, např. Chytrá horákyně, Spravedlivý Bohumil, Alabastrová ručička, Čertův švagr.
 
Na rozdíl od měšťanů si venkovský lid Němcovou hned oblíbil. Spisovatelka často jezdila do okolních obcí a řada z nich je díky tomu k poznání v některých jejích dílech. Nejraději navštěvovala Chrastavice, Mrákov a Milavče, kde měla své přátele. V Chrastavicích k nim patřila rodina rychtáře Jana Bora. V povídce Pohorská vesnice objeví čtenáři autorčiny vzpomínky na Stráž. Tato ves se stala inspirací také pro povídku Karla. Vzorem pro postavu Jozy z Pohorské vesnice se stal muzikant Jan Konop z Mrákova, zvaný Hondza Kubuc.
 
ves MrákovKrajem a lidmi jsou inspirovány i povídky Dlouhá noc, Domácí nemoc, nebo již zmíněná Karla. Z domažlického prostředí vznikla povídka Rozárka. Roku 1895 byla zásluhou Vlasteneckého spolku paní a dívek Božena Němcová odhalena pamětní deska od sochaře Čeňka Vosmíka na rohovém domě na náměstí, kde Božena Němcová žila.
 
Silně na Němcovou zapůsobila i krása zdejší krajiny, zvláště pak obdivovala Šumavu. S přáteli organizovala četné vlastenecké výlety, např. na hrad Rýzmberk s tehdy novou rozhlednou. Pobyt Boženy Němcové pak nenapodobitelně zachytil v knize Paní komisarka Jindřich Šimon Baar
 

Pobyt ve Všerubech a raritní fotografie v Muzeu Chodska

němcová chodskoV září 1847 byl Josef Němec přeložen do nedalekých Všerub. Zde rodina bydlela v domě lékárníka Josefa Myšky. Téměř dvouleté všerubské působení zanechalo na díle Němcové nesmazatelnou stopu, právě zde totiž načerpala řadu námětů týkajících se především Chodů. Od roku 1947 stojí pod lipami před kostelem pamětní deska.
 
V Muzeu Chodska v Domažlicích se pyšní opravdovou raritou – vůbec nejstarší dochovanou fotografií Boženy Němcové. Mladou ženu s vážným výrazem, v tmavých šatech, s kapesníčkem v ruce zvěčnil nejspíše v roce 1845 mnich z augustiniánského kláštera v Domažlicích Vojtěch Kramer. Snímek objevili pracovníci muzea náhodou, když systematicky zpracovávali nahromaděné fondy.