Nejhezčí pražské procházky: z Hradčan od vily k vile přes Bubeneč do Stromovky

Tentokrát vás pozveme na romantickou procházku zejména po Bubenči, půvabné čtvrti plné starých vil a pečlivě udržovaných zahrad. Mnohdy slouží jako rezidence ambasád a diplomatických zastoupení, ale některé z nich si prohlédnete i zevnitř. Hodit se to bude zejména za špatného počasí, když se vám zrovna nebude chtít do některé z kaváren nebo cukráren. Využít tímto způsobem můžete hned první zastávku: secesní Bílkovu vilu, kterou si na rohu Chotkovy a Mickiewiczovy ulice v roce 1911 nechal podle vlastního návrhu vystavět grafik, sochař a architekt František Bílek jako svou rezidenci s ateliérem. Otevřeno je tu celý rok denně kromě pondělí.
 

"Zahradní město" na hradbách

Zajděte se podívat také do Chotkových sadů, vůbec prvního veřejného parku v Praze, který v roce 1833 zřídil nejvyšší purkrabí hrabě Karel Chotek. Máte dost času? Pak si projděte také ulici Na baště svatého Tomáše. V ní stojící Stockarova vila, Bílkova vila a nakonec i všechny další domy v této lokalitě vznikly mezi lety 1910 až 1914 jako základ první plánovitě založené zahradní vilové čtvrti na bývalých bastionech Mariánských hradeb, barokního opevnění královského města Prahy.

Ulice U Písecké brány prozrazuje další cíl: Píseckou bránu coby přímou pamětnici bývalých barokních hradeb; dnes slouží jako galerie a kavárna. Od ní se přes park Charlotty G. Masarykové vydáte ulicí K Brusce, přejdete třídu Milady Horákové a Muchovou dojdete do Pelléovy ulice, kde stojí villa Pellé. Nezvyklý název novorenesanční stavby z konce 19. století, která funguje jako kulturní, výstavní a společenské centrum, je odvozen od jejího nejznámějšího obyvatele. Tím byl francouzský generál Maurice César Joseph Pellé, který se významně podílel na vytváření československé armády.
 

Slavné vily: co jméno, to pojem

Další pozoruhodně stavby čekají hned za rohem ve Slavíčkově ulici. Na jejím začátku stojí Koulova vila z let 1895-96, kterou pro svou rodinu postavil architekt Jan Koula, jeden z představitelů historismu druhé poloviny 19. století. O pár domů dál vás zaujme Maškova vila a na rohu Slavíčkovy a Suchardovy vila rodiny Suchardů s fasádou, vyzdobenou podle kartonů Mikoláše Alše. Stavba je dílem zakladatele české architektonické moderny Jana Kotěry a zároveň jeho jedinou vilou, která se dochovala v původním stavu. Žila v ní umělecká rodina Suchardů a ve zdejším ateliéru vznikal pod rukama Stanislava Suchardy monumentální pomník Františka Palackého, který stojí na Palackého náměstí v Praze. Nedaleko v zahradách zahlédnete typický štít vily Jana Náhlovského s četnými arkýři a lodžiemi, kterou roku 1907 navrhl Dušan Jurkovič.
 

Vily rodiny Petschků a slavná krčma

Zvláštností je několik vil podobných jmen, ale s jiným využitím. Tou první je luxusní prvorepubliková vila Otto Petschka, člena jedné z nejvýznamnějších evropských podnikatelských a bankovních dynastií 19. století. Stojí v sevření ulic Československé armády a Bubenečské, od konce druhé světové války je majetkem USA a slouží jako rezidence velvyslance Spojených států amerických.

Za velvyslaneckou rezidencí odbočíte do ulice Ronalda Reagana a Pelléovou ulicí dojdete k novorenesanční Lannově vile, kterou si v roce 1872 jako letní odpočinkové sídlo nechal postavit významný průmyslový podnikatel a sběratel uměleckých děl Vojtěch Lanna. Dnes slouží jako reprezentační zařízení Akademie věd České republiky. Před Lannovou vilou odbočíte do ulice V Sadech, která vede okolo zadní části honosné vily Julia Petschka, strýce Otto Petschka.

Ulicí V Sadech dojdete na křižovatku ulic Wolkerovy a Gotthardské, kde údajně už v 17. století stávala známá krčma, dnešní hostinec Na Slamníku. Jedna z nejstarších bez přerušení fungujících hospod v Praze bývala v časech totality oblíbeným kulturním centrem alternativní hudební scény. A konečně o kousek dál leží třetí z vil rodiny Petschků, vila Friedricha Petschka. Rezidence ve stylu francouzského baroka byla postavena pro mladšího bratra Otto Petschka – Friedricha, nyní v ní sídlí velvyslanectví Ruské federace.

Za náměstím Borise Němcova (dřívě Pod Kaštany) už zahlédnete novogotickou bránu, Stromovku a romantický Místodržitelský letohrádek. Jeho historie sahá do 15. století, fasádu ve stylu anglické novogotiky získal na začátku 19. století – respektive poté, co byla roku 1804 někdejší Královská obora otevřena pro veřejnost. Budova je nepřístupná, ale zajděte se podívat alespoň na terasu, z níž se otvírá krásný výhled na Stromovku, Troju i údolí Vltavy.