Úvod > Výlety > Výlety s příběhem > Do Jaroměřic nad Rokytnou za zámeckým kapelníkem Františkem Václavem Míčou

Do Jaroměřic nad Rokytnou za zámeckým kapelníkem Františkem Václavem Míčou

Se jménem barokního hudebního skladatele se můžete často setkat ve vědomostních soutěžích, křížovkách a kvízech. Zazní-li otázka, kdo byl autorem první česky zpívané opery, pak by mělo zaznít právě jméno Františka Václava Míčy.

František Václav Míča se narodil v září 1694 v Třebíči. Pocházel z muzikantské rodiny; hudební vzdělání mu poskytli otec a strýc, talent zdědil i jeho synovec František Adam Míča, osobní přítel W. A. Mozarta.

Z komorníka kapelníkem

Jaroměřice nad RokytnouBarokní zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou svou velkolepostí mnohonásobně předčí všechny barokní zámky na Vysočině. Na místě staršího sídla jej nechal vystavět v první polovině 18. století hrabě Jan Adam Questenberk, poslední člen roku, který zdejší panství získal za pobělohorských konfiskací. A i když se mu nepodařilo ambiciózní projekt, na němž se podíleli nejznámější rakouští architekti své doby, uskutečnit v plném rozsahu, výsledek vás přesto ohromí. Očitým svědkem vzniku oslnivého barokního sídla byl i František Václav Míča.

Ten po hudebních začátcích u svého otce nastoupil do služeb hrabětě Questenberka jako komorník a odcestoval s ním do Vídně. Hrabě měl rád hudbu, ale místo aby si najímal drahé profesionální hudebníky, raději hudbě vyučoval své méně náročné a lacinější poddané. Právě tak tomu bylo s Františkem Václavem Míčou. Společně s dalšími amatérskými hudebníky se zdokonalil hraním v hraběcí vídeňské kapele, ale protože měl větší talent než jiní, absolvoval zřejmě i kompoziční školení u císařského dvorního vicekapelníka Antonia Caldary a dvorního skladatele Francesca Bartolomea Contiho. Kolem roku 1722 se mnohem zkušenější Míča vrátil do Jaroměřic, kde nadále působil jako kapelník, skladatel, upravovatel hudebních děl, organizátor operních představení a také příležitostný tenorista – a komorník.

Role psaná na tělo

OperaMíča byl vcelku plodný autor, i když řada jeho děl se nedochovala a z některých existují jen zlomky. Ví se, že šlo jak o drobné skladbičky jako baletní vložky či nové árie do italských oper, tak kantáty, symfonie, oratoria i opery. Ta nejdůležitější se jmenuje O původu Jaroměřic na Moravě, v italském originále L’Origine di Jaromeriz in Moravia. Míča ji zkomponoval v roce 1730 a již ten rok byla na zámku představena nadšenému publiku.

Název klame; opera nemá s pověstí o založení Jaroměřic ani se samotným městečkem nic společného a hlavní postavy by se mnohem lépe vyjímaly v galantních italských operách. Její výjimečnost spočívá v něčem jiném: v době, kdy byla čeština ve vlastní zemi popelkou a vzdělanci by si raději ukousli jazyk, než aby hovořili jazykem služek a čeledínů, nechal hrabě Questenberk přeložit italský text do češtiny a opera se předváděla v obou verzích, italské i české. Jaroměřičtí si operu zamilovali, zejména pak jadrná lidová intermezza, v nichž vystupují dvě postavičky, reprezentující hraběcí poddané. Jejich jména Hajdalák a Bumbalka napovídají, v jakém duchu se asi intermezza nesla a také jak nelichotivě šlechta viděla své poddané. Podle profesora Vladimír Helferta, který si hudbu na jaroměřickém zámku vybral za svou habilitační práci, prý mezi představitelkami Bumbalky vynikala jistá Tereza Davidová; ráda pila a v opilosti pak silně chraptěla. V první česky zpívané opeře tak mohla být první česká divadelní role, kterou autor psal přímo pro konkrétní herečku.

Pokud se do Jaroměřic vypravíte, zkuste se projít údolím říčky Rokytné, která vás překvapí romantickými zákoutími meandrujícího toku. Možná, že i tady hledal František Václav Míča svou inspiraci.

Celý popis