A co vás čeká? Přibližně
třináct kilometrů nenáročným terénem, ale trasu si můžete zkrátit podle vlastní chuti. Anebo vyzkoušet další výlety s
Kudy z nudy ze
seriálu Z Prahy všemi směry!
Panství na
Kladensku získali
páni z Martinic už v první polovině 15. století a
Smečno se stalo jejich
hlavním rodovým sídlem na neuvěřitelných
pět set let. Nejznámějším členem rodu byl
Jaroslav Bořita z Martinic, jeden z mužů vyhozených při
třetí pražské defenestraci roku 1618 z oken
Pražského hradu. Pád přežil – a stejně dramatické jsou i dějiny samotného
Smečna.
Ze Smečna na Dubovou horu
Výlet začíná na
náměstí ve
Smečně, městě, jehož název dodnes trochu mate historiky i jazykovědce. Možná souvisí se starým slovem označujícím
mýcení lesa, možná připomíná
smyk na prudkém svahu. Ať už je pravda jakákoli, v 16. století se
Martinicům původní název příliš nezamlouval. Jistý
Bořita z Martinic proto požádal
krále Vladislava Jagellonského, aby město přejmenoval na vznešeněji znějící
Dubovou horu – latinsky
Mons Fagi. Pohádkový název se používal až do 19. století.
Na horním konci náměstí stojí
kostel Nejsvětější Trojice, jedna z dominant města. Z původní gotické stavby ze 14. století se dochoval presbytář, zbytek prošel renesanční přestavbou. Právě z této doby pocházejí i zdejší
nejstarší funkční varhany v Česku, které patří k
nejstarším dochovaným varhanám v celé Evropě. Po rekonstrukci opět zní při
bohoslužbách i
koncertech. Pod kostelem se navíc ukrývá
barokní kostnice, další z nenápadných smečenských překvapení.
Zámek Martiniců a vzpomínka na pražskou defenestraci
Od kostela je to jen pár kroků k
zámku Smečno. Už před vstupem vás zaujmou
dva monumentální obelisky z pískovce, vysoké jedenáct metrů. Roku 1700 je tu nechal vztyčit
hrabě Jiří Adam z Martinic jako připomínku svého pobytu v Římě. Když
Markvart z Martinic Smečno koupil, na místě dnešního zámku ještě stávala tvrz. Jak rostl majetek i význam
Martiniců, proměňovalo se i
Smečno. Na konci 16. století už stará tvrz neodpovídala postavení rodu, a tak
Jiří z Martinic rozhodl o velkolepé přestavbě. Vznikl
renesanční zámek, který se stal symbolem rodové moci. Nad vstupem dodnes uvidíte
erby Martiniců i jejich příbuzných. V martinickém znaku najdete dva stříbrné listy leknínů vyrůstající ze společného kořene do tvaru srdce a zlatou šternberskou hvězdu.
Právě tady se možná narodil
Jaroslav Bořita z Martinic, muž, který se roku 1618 stal jedním z nechtěných aktérů
třetí pražské defenestrace. Rozlícení stavové jej společně s
Vilémem Slavatou vyhodili z oken
Pražského hradu, a tím odstartovali
třicetiletou válku. Oba místodržící hrozivý pád přežili, a po porážce stavovského povstání význam jejich rodů ještě posílil.
Martinicové byli povýšeni do hraběcího stavu a
Jaroslav Bořita z Martinic se postupně stal dvorským maršálkem, nejvyšším sudím,
nejvyšším komorníkem, nejvyšším hofmistrem a nejvyšším purkrabím.
Pověsti připomínají i další kapitoly zámecké historie. V příkopu prý bývali chováni
daňci a dokonce
medvědi. Jeden z nich měl v polovině 18. století roztrhat nešťastníka, který zvířata několik dní nenakrmil.
Hrobka Clam-Martiniců a proměny zámku
Martinicové vymřeli po meči roku 1789 a smečenské panství převzali
Clam-Martinicové. Na místním hřbitově dodnes stojí jejich
empírová hrobka z roku 1832, kterou nechal vybudovat
Karel Jan Clam-Martinic na památku své matky. Jednoduchá stavba s výrazným portálem a rodovými erby prošla na přelomu tisíciletí rekonstrukcí, veřejnosti ale běžně přístupná není.
Také
zámek Smečno zažil bouřlivé časy. Po vzniku Československa se dokonce uvažovalo o tom, že by se mohl stát
letním sídlem prezidenta republiky. Nakonec však padla volba na nedaleké
Lány. Ve 20. století zámek sloužil jako ústav pro nemocné děti, později zde byli ubytováni učni i příslušníci technických praporů. Dnes tu sídlí
Domov pod lipami.
Do Smečenské rokle: kaňon, kde prý žil drak
Ze
Smečna se vydejte po žluté značce do
Smečenské rokle. Jakmile se cesta ponoří mezi stromy a kolem vás se zvednou prudké stráně, budete mít pocit, že jste se ocitli někde mnohem dál od civilizace. Několik desítek metrů hluboké údolí vyhloubil
Svinařovský potok do opukové krajiny
přírodního parku Džbán a vznikl tu pozoruhodný
přírodní kaňon se suťovými lesy a strmými svahy.
Místní pověsti tvrdí, že právě tady kdysi sídlil
drak. A upřímně? Když mlha sedí mezi stromy a potok hučí mezi kameny, není těžké tomu na chvíli uvěřit. Každopádně
Smečenská rokle patří k oblíbeným cílům turistů i geologů. Zachoval se tu přirozený profil křídových hornin a díky prudkým svahům zůstala část lesa téměř nedotčená.
Libušín: místo, kde možná věštila kněžna Libuše
Od
rozcestí Na Kopaninách pokračujte po žluté a zelené značce směrem k
Libušínu. Právě tady stálo jedno z největších raně středověkých
přemyslovských hradišť. Podle
Kosmovy kroniky zde měla sídlit
kněžna Libuše, která věštila slávu
Prahy. Archeologové sice tvrdí, že hradiště vzniklo až o několik století později, ale legendy se přesto vyhnat nenechaly. Dnes na místě bývalé akropole stojí
kostel sv. Jiří a dřevěná zvonice, které dodávají místu zvláštní atmosféru. Okolím vede
naučná stezka a každou poslední neděli v měsíci se tu konají
komentované prohlídky.
Než se po zelené a modré značce vrátíte zpět do
Smečna, zastavte se ještě u
menhirového kruhu v Libušíně. Možná není pravěký, ale jako tečka za výletem po kraji plném legend funguje dokonale.
Tip na závěr: kraj, který umí překvapit
I když
Smečno a jeho okolí nejsou místa, kam se jezdí za
velkolepými turistickými atrakcemi, právě v tom je jejich síla. Najdete tu
šlechtické příběhy, staré varhany, romantický zámek, hlubokou rokli i přemyslovské legendy. A k tomu krajinu, která pořád působí trochu tajemně a neobjeveně.
Tak co, vydáte se s
Kudy z nudy po stopách
šlechtického rodu Martiniců? Možná zjistíte, že i nenápadné město kousek od
Kladna ukrývá
dějiny, které změnily Evropu.