Josef Vavroušek pocházel z
Prahy, kde vystudoval strojní fakultu ČVUT. Mluví se o něm jako o jednom z nejvýznamějších českých vizionárů, který prosazoval udržitelnost a to nejen v Československu, ale v celé Evropě. Ačkoliv byl původním zaměřením technik a systémový analytik, jeho životním posláním byla
ochrana životního prostředí. Zlomovou událostí pro něj byla humanitární cesta do Afriky.
V roce 1968 se jako člen studentské Expedice Lambaréné vydal na
devítiměsíční cestu napříč Afrikou, během níž navštívil 14 zemí. Svědectví o devastaci přírodních zdrojů v Africe, které tam tehdy viděl, mu dalo jasně najevo, jak snadno lze zničit podmínky k životu.
Aktivně se účastnil činnosti nevládního ekologického hnutí, zejména Ekologické sekce Československé biologické společnosti. Podílel se na zakládání a činnosti Kruhu nezávislé inteligence (1988) a Občanského fóra (1989).
Po
Sametové revoluci se Vavroušek stal
prvním federálním ministrem životního prostředí. Ve své funkci uspořádal první evropskou konferenci o životním prostředí v
Dobříši, která se stala významným milníkem pro českou i evropskou environmentalistiku. Zúčastnilo se jí 31 ministrů životního prostředí ze zemí Evropské hospodářské komise. I když musel Vavroušek po volbách v roce 1992 opustit politiku, zůstal nadále aktivní a zasazoval se o ochranu přírody až do své tragické smrti v roce 1995, kdy zahynul pod lavinou ve slovenských Roháčích spolu se svou dvacetiletou dcerou Petrou.
Na počest Josefa Vavrouška byla v roce 1996 založena
Environmentální cena Josefa Vavrouška, kterou dnes udílí Nadace Partnerství za významné činy v oblasti ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje. Jeho odkaz nadále inspiruje nové generace, aby se zasazovaly o lepší a udržitelnější budoucnost.
Poznejte život a odkaz Josefa Vavrouška, prvního ministra životního prostředí, jehož práce a tragédie stále inspirují k ochraně přírody.
Josef Vavroušek byl ekolog, vizionář a první polistopadový ministr životního prostředí Československa.
Jeho hlavním přínosem bylo prosazování udržitelnosti a ekologie, jak v Československu, tak i v celé Evropě.
Zemřel v roce 1995, když ho a jeho dceru zavalila lavina ve slovenských Tatrách.
Tato cena je udílena od roku 1996 za významné činy v oblasti ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje.
Jeho hlavní inspirací bylo svědectví o devastaci přírodních zdrojů během jeho cesty po Africe v roce 1968.
Konference se konala v Dobříši a stala se významným milníkem pro environmentalistiku.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.