Ernst Mach – fyzik z Moravy, po němž se jmenuje Machovo číslo

Ernst Mach, česky někdy uváděný také jako Arnošt Mach, přišel na svět v Chrlicích, které jsou dnes součástí Brna. Už od dětství vynikal mimořádným nadáním, i když klasické jazyky mu příliš nešly. Po studiích na piaristickém gymnáziu v Kroměříži pokračoval na Vídeňské univerzitě, kde studoval matematiku, fyziku i filozofii. V roce 1860 získal doktorát a po habilitaci zde působil jako soukromý docent.
 
Důležitá část Machova života je spojená s Prahou. V letech 1867 až 1895 působil jako profesor experimentální fyziky na dnešní Karlově univerzitě a v roce 1879 se stal jejím rektorem. Zkoumal mimo jiné zrakové a sluchové vnímání, ale také rázové vlny vznikající při pohybu střel a dalších těles vysokou rychlostí. Právě tyto výzkumy později přispěly k pojmům, které dnes známe jako Machovo číslo. Je to bezrozměrná veličina, která vyjadřuje poměr rychlosti pohybujícího se tělesa k rychlosti zvuku. Využívá se hlavně u letadel, raket, kosmických lodí a nadzvukového proudění.
 
Machovo jméno ale nenese jen slavné číslo. Ve fyzice se používají také pojmy Machův kužel, Machův úhel, Machovy vlny, Machovo kyvadlo nebo Machův vlnostroj, který se dodnes využívá při výuce fyziky. Jen málokterý vědec narozený v českých zemích zanechal ve světové odborné terminologii tolik stop.
 
Vedle fyziky se Ernst Mach intenzivně věnoval filozofii, psychologii a fyziologii. Zajímal ho vztah mezi tím, co člověk vnímá smysly, a tím, jak věda popisuje svět. Snažil se propojovat různé vědní obory a patřil k zastáncům názoru, že za pravdivé má být považováno především to, co lze ověřit pozorováním a experimentem.
 
Během pražského působení se snažil stát stranou vyhrocených národnostních sporů. Podobně jako Gregor Johann Mendel patřil k Moravanům, jejichž mateřským jazykem byla němčina, zároveň ale nechtěl vědu zatahovat do politiky. Prosazoval představu společné česko-německé univerzity a odmítal jednoznačné přihlášení k jednomu či druhému národnímu táboru.
 
Ne všechny Machovy názory ve světle pozdější vědy obstály. Odmítal například atomovou teorii, protože atomy tehdy nebylo možné přímo pozorovat, a kritizoval některé části Newtonovy mechaniky. Přesto jeho práce výrazně ovlivnila další vývoj fyziky i filozofie vědy. Inspiroval mimo jiné mladého Alberta Einsteina, i když se s některými Machovými závěry později rozešel.
 
Od konce 90. let 19. století se Mach potýkal s vážnými zdravotními problémy, přesto dál publikoval a navrhoval experimenty. Zemřel 19. února 1916 ve Vaterstettenu u Mnichova, kde společně s manželkou žil u nejstaršího syna Ludwiga. Jeho odkaz připomíná nejen Machovo číslo, ale také čestná medaile Ernsta Macha, kterou Akademie věd České republiky uděluje významným domácím i zahraničním fyzikům.
 
V Chrlicích dnes Ernsta Macha připomíná pamětní deska i rodný dům v areálu bývalého arcibiskupského zámku. Rodák z Moravy se tak natrvalo zařadil mezi osobnosti, jejichž jméno překročilo hranice zemí, jazyků i vědních oborů – a dodnes létá rychlostí zvuku i mnohonásobně vyšší.