Sokolnictví je speciální, ale zároveň
tradiční způsob lovu za pomoci vycvičených dravých ptáků, především sokolů, jestřábů a orlů. Zrodilo se ve druhém tisíciletí před naším letopočtem
na Blízkém východě, odkud se rozšířilo na východ i západ.
Na území dnešní České republiky jej přinesli v první polovině
5. století Hunové, lov pomocí ptáků pak zažíval rozmach zejména od 14. do 16. století. Od 19. století se dříve slavný způsob lovu ocital na okraji zapomnění nejen v Česku, ale prakticky v celé Evropě s výjimkou Británie.
Sokol a jeho kořist se vyvíjeli společně po miliony let jejich vzájemné spoluexistence.
Sokol je přizpůsoben k lovu kořisti a kořist vyvinula mnoho způsobů, jak mu uniknout. To vede k fascinujícímu pohledu, když tyto protikladné zájmy spolu vzájemně bojují. Sokolnictví je považováno za
hluboce empatickou aktivitu a sokolníci chápou, že jejich dravci i lovená zvěř musí být zachována pro další staletí.
Nominace sokolnictví byla
rekordní v počtu zemí, které ji na seznam navrhly: Belgie, Česká republika, Francie, Jižní Korea, Mongolsko, Maroko, Katar, Saúdská Arábie, Spojené Arabské emiráty, Sýrie a Španělsko.
Majitel hradu
Český Šternberk Zdeněk Sternberg (1922–2021) se v mládí s velkým zájmem věnoval
sokolnictví. Své zkušenosti shrnul v knize Sokolnictví, která vyšla poprvé před více než 50 lety a byla první knihou v naší literatuře věnovanou jednomu z nejstarších způsobů lovu. V roce 2020 vyšlo její rozšířené vydání doplněné o kapitoly z novodobých dějin.