Paměť světa UNESCO
Program
Paměť světa UNESCO chrání dokumentární dědictví mimořádné historické, kulturní a společenské hodnoty. Zápis
Šafaříkovy kartografické sbírky potvrzuje její zásadní význam pro poznání emancipačních, kulturních a politických procesů 19. století, jejichž dopad je patrný dodnes.
Pavel Josef Šafařík – kartograf emancipačního myšlení
Autorem sbírky je
Pavel Josef Šafařík (1795–1861),
slavista, filolog, historik, etnograf a jeden z klíčových myslitelů slovanského obrození. Narodil se v
Kobeliarově na
Slovensku, studoval v
Jeně, působil v
srbském Novém Sadu a od roku 1833 žil a pracoval v
Praze, kde zůstal věrný svým obrozeneckým ideálům.
Šafařík patřil k předním evropským historickým geografům své doby. Ve svých pracích dokázal, že
Slované jsou vedle
Řeků, Římanů a
Germánů spolutvůrci evropské kultury, a zásadně ovlivnil
podobu moderní slavistiky a etnografie. V roce 1848 na
Slovanském sjezdu v Praze pronesl
památnou řeč, v níž se dovolával
svobody pro slovanské národy v rakouské monarchii. Jeho nejvýznamnějším dílem byly
Slovanské starožitnosti (1837), v nichž podrobně zmapoval
nejstarší dějiny Slovanů do konce prvního tisíciletí. Jeho dílo mu získalo velký věhlas a bylo přeloženo do mnoha jazyků.
Kartografická sbírka jako vědecký nástroj
Sbírka zahrnuje
88 autografických položek z let 1820–1851 –
rukopisné historické, geografické a etnografické mapy, tištěné mapy s ručně psanými anotacemi, kolorováním a opravami, ale i
originální mapovací pomůcky. Každý dokument je originál existující v jediném exempláři.
Šafaříkovy mapy byly inovativní nejen obsahem, ale i metodou. Využíval
historicko-geografický přístup a spolupracoval s
rozsáhlou sítí odborníků. Jeho práce propojovala
srovnávací lingvistiku, historii, geografii, kartografii a toponomastiku – tedy obory, které do té doby fungovaly spíše odděleně.
Mapy Slovanů v Evropě
Vlastní mapovou sbírku začal Šafařík vytvářet už během svého působení v
Srbsku, kde si všiml četných chyb v tehdejších mapách jihoslovanských oblastí. Postupně rozšířil svůj záměr na celé území obývané slovanskými národy, které bylo v západoevropské kartografii často zkreslováno nebo opomíjeno.
Na základě starých pramenů identifikoval nejstarší slovanská toponyma a hydronyma a lokalizoval je na svých historických mapách. Ty se většinou nedochovaly v tištěné podobě a přežily pouze jako unikátní rukopisy. Významným mezníkem se stalo vydání
mapy Slovanský zeměvid z roku 1842, doprovázené
výkladovým dílem Slovanský národopis.
Proč je Šafaříkova kartografická sbírka výjimečná?
Šafaříkova kartografická sbírka je výjimečným dokladem vědecké formy emancipačního úsilí 19. století. Mapy nesloužily jen k orientaci v prostoru, ale staly se nástrojem kulturní a politické identity slovanských národů Evropy. Zápis do
Paměti světa UNESCO potvrzuje
celosvětový význam této sbírky jako pramene pro historické, politologické i kulturní interpretace procesů, jejichž důsledky rezonují i v 21. století.
Digitální zpřístupnění
Šafaříkovy mapy ukazují, že kartografie může být nejen vědou o prostoru, ale i
nástrojem kulturní paměti a sebeuvědomění národů. Digitalizované mapy ze
Šafaříkovy sbírky jsou dnes volně přístupné v
digitálních knihovnách Univerzity Karlovy, jsou dostupné i na portálu
Národního muzea v Praze a na portálu
evropské digitální knihovny Europeana. Díky tomu mohou badatelé i široká veřejnost studovat jedinečné kartografické dokumenty v plném rozlišení a bez omezení.