Cesta
Valerie Svobodové byla výjimečná nejen rozsahem, ale i způsobem: bez sponzorů, bez budování osobní značky na sociálních sítích a bez potřeby dokazovat výkon okolnímu světu. Cestování pro ni nebylo závodem ani projektem, ale dlouhodobou osobní cestou poznání.
K rozhodnutí „dát všechny země“ nedošlo hned. Začínala jako mnoho jiných, a to během studií a prvních pracovních let. Teprve když měla za sebou zhruba sedmdesát navštívených států, napadlo ji
završit celou stovku. Po stovce přišla logická otázka, zda by se nedokázala zvládnout
všechny země světa. Jak se nakonec ukázalo, šlo to.
Velkou roli v jejím putování sehrála práce pro
Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Díky ní se Svobodová účastnila řady
humanitárních misí a dostala se do zemí, kam se běžní turisté často nepodívají – například do
Afghánistánu, Pákistánu, Nigeru, Etiopie, Haiti nebo
Jemenu. Volné dny mezi misemi pak využívala k cestám do sousedních států.
Svobodová si stanovila vlastní pravidlo:
žádná země se nepočítá bez alespoň 24 hodin strávených na místě. Pouhé přestupy na letišti odmítala. Do žádné země se navíc záměrně nevracela, poslední na jejím seznamu byly
Súdán a
Severní Korea. Právě přílet do KLDR na jaře 2025, kdy se země znovu otevřela po dlouhé uzávěře kvůli covidu, znamenal emotivní finále: „Když jsem vystoupila z letadla, rozbrečela jsem se,“ přiznala později.
Ve světovém kontextu patří
Valerie Svobodová mezi mimořádné osobnosti moderního cestování. Američanka
Cassandra De Pecolová je uznávána jako první žena, která navštívila všechny suverénní státy světa v rekordně krátkém čase, a
Lexie Alford drží rekord nejmladší osoby, které se to podařilo, a současně první cestovatelky, která objela svět v elektrickém autě.
Česká stopa je ale díky Valerii Svobodové jedinečná: dvacet let tiché, vytrvalé cesty bez okázalosti.
V českém kontextu tak navazuje na tradici mimořádných cestovatelek – připomeňme například
Barboru Markétu Eliášovou, která projela svět v době, kdy bylo cestování mnohem složitější a méně dostupné.
Po dokončení své cesty si
Valerie Svobodová dopřála pauzu. A další cíl?
Možná pohled na Zemi shora. Let do vesmíru zatím bere jako třešničku na dortu – pokud přijde, přijde. Pokud ne, svět už má procestovaný celý.