Strojní přádelna ve Verneřicích – nejstarší strojní přádelna v České republice

Ve Verneřicích postavil, roku 1797, Johann Leitenberger první strojní přádelnu bavlny v České republice. Narodil se roku 1730 v severočeském Levíně. Barvířskému řemeslu se vyučil u otce a v letech 1750 až 1754 provandroval jako tovaryš celou habsburskou monarchii i sousední Německo. Po cestě se seznámil s novými metodami barvení látek i potiskování kartounu (hrubé bavlněné tkaniny), proto se po návratu do vlasti začal připravovat na vlastní podnikání. Nějaký čas se sice živil jako mydlář, roku 1759 se ale oženil s dcerou barvířského mistra Franze Reitländera z Verneřic a k oblíbené práci se znovu vrátil.

Když roku 1764 celou tchánovu dílnu převzal, využil zkušeností z ciziny a od primitivního „modrobarvířství“ přešel k modernímu modrotisku. Roku 1770 vybudoval ve Verneřicích velkou kartounku, kterou brzy rozšířil také o vlastní přádelnu bavlny. Do roku 1786 k nim připojil ještě bělidlo, druhou barvírnu a druhou kartounku, kterou vybudoval v severočeských Zákupech. Roku 1793 zakoupil Leitenberger také skomírající textilní manufakturu hraběte Bolzy v Josefově Dole u Kosmonos. Na Mladoboleslavsku se ale nechtěl angažovat, proto její vedení hned v následujícím roce svěřil synu Franzovi, který se předtím úspěšně podílel na řízení podniku v Zákupech. Roku 1811 byla Verneřická kartounka z firmy Leitenbergerů prodána kvůli urovnání dluhů a firma nadále spravovala továrny v Josefově Dole, Zákupech a Kosmonosech.

Po Franzově smrti roku 1825 získali firmu synové Friedrich, Franz a dcera Johanna. Vůdčí osobností se stal nejstarší Friedrich, který po otci zdědil podnikatelské nadání. Vybavení továrny postupně modernizoval a do roku 1852 soustředil téměř všechny výrobní provozy v Josefově Dole, kde jako první v habsburské monarchii instaloval stroj na čtyřbarevný tisk. V modernizaci pokračoval i Friedrichův syn Friedrich Franz Josef Leitenberger, který vedení podniku převzal roku 1858. Zvětšil například počet parních kotlů, zakoupil další tiskací stroje a vedle továrny vybudoval i vlastní plynárnu. Díky značným investicím do podniku nadále stoupala i výrobní kapacita. Na špičkových tiskařských strojích bylo roku 1860 vyrobeno přes 13 milionů metrů látek, a za dalších dvacet let dokonce ještě o čtyři miliony víc. Továrna zaměstnávala koncem 19. století již přes dva tisíce pracovníků a byla největší svého druhu v Čechách i ve střední Evropě. Roku 1899 se vedení společnosti ujal syn Friedricha Franze Josefa Leitenbergera, kterému se však staly osudným automobilové závody – roku 1904 bohužel přišel o život. Přes několikeré zastavení výroby se firma udržela až do roku 1946, kdy byla znárodněna a zařazena do národního podniku Tiba.