Otakar Diblík vystudoval
architekturu a pozemní stavitelství na brněnské technice, poté pracoval pro značky jako
Karosa, Tatra, Zetor, Škoda a další. Diblík stál za podobou
přívěsu Dingo, jeho
autobusy značky Škoda vozily generace cestujících. V roce 1968 emigroval do
Itálie, kde zakotvil v prestižním
milánském studiu Bonetto. Jako designér a později šéfdesignér se podílel například na návrhu řady svítidel či
veřejných telefonních automatů Urmet, které se v Itálii používaly ještě dlouho po jeho odchodu. Po sametové revoluci se Otakar Diblík vrátil do vlasti, kde až do smrti vedl
ateliér designu na
Vysoké škole uměleckoprůmyslové v
Praze.
Diblíkova tvorba je mimořádně různorodá — od
městského mobiliáře přes
grafický design až po
technické detaily průmyslových výrobků a
dopravních prostředků. Výstavy mapující jeho práci ukazují, že šlo o designéra mimořádných kvalit. Exponáty, které se podařilo shromáždit, jsou přesvědčivým důkazem jeho umění, nenápadného, civilního, ale hluboce promyšleného. Sám věřil, že design má být dobrým sousedem: funkčním, srozumitelným a laskavým. A právě taková je i jeho
stopa v české i evropské vizuální kultuře. V
soutěži Czech Grand Design vstoupil v roce 2022 vstoupil do
Síně slávy Czech Grand Design.