Liebigovi byli jednou z nejvýznamnějších rodin
Liberce.
Rodina textilních průmyslníků se zasloužila o rozvoj průmyslu na
Liberecku a
firma Johann Liebieg & Co. svého času zaměstnávala tisíce zdejších obyvatel. Jejich
liberecká textilní fabrika byla největším výrobcem látek v celé tehdejší monarchii. Příběh ale začal podobně jako u
Baťů ve
Zlíně: na jeho začátku stál
Johann Liebieg (1802–1870), rodák z
Broumova, který se jako chudý patnáctiletý soukeník vydal na tovaryšský vandr. Z podomního obchodníčka se stal baron, jeho továrny zaměstnávaly tisíce lidí a jeho vnuk se zapsal do dějin automobilismu.
Rodina Liebiegů dokázala z malého
Liberce vytvořit
průmyslovou metropoli severu.
Johann Liebieg – první z rodu
Když v roce 1818 dorazil mladý soukeník
Johann Liebieg do
Liberce, byl jen obyčejný obchodník s plátnem. Zhruba po roce si za dědictví po zemřelých rodičích spolu s
bratrem Franzem (1799–1878) pořídili
malý krámek na Vídeňské ulici, a začali tu prodávat nové druhy látek. Johann ale nechtěl jen prodávat, chtěl i vyrábět, a tak si pořídil vlastní tkalcovské stavy.
Díky podnikatelskému instinktu a odvaze se z malé firmy během pár let stalo textilní impérium.
Johann Liebieg postupně založil další továrny a přádelny ve
Svárově, v
Železném Brodě a v
Raspenavě. Z
Liberce udělal město, které se mohlo srovnávat s textilními centry
Anglie či
Německa. V roce 1868 byl povýšen do šlechtického stavu a získal
dědičný titul barona. Jeden z nejváženějších občanů města byl rovněž
prezidentem liberecké obchodní komory a
poslancem Říšského sněmu.
Rodinné impérium
Johann Liebieg vychoval početnou rodinu a do podnikání postupně zapojil své syny. V
severních a východních Čechách investoval do
skláren a
pivovarů, provozů na výrobu
mouky, břidlicových tašek, mědi, vápna, dřeva a
zrcadel, podílel se na
stavbách silnic a železnic. Výrobky se vyvážely do celé Evropy i za oceán. Johann nezapomínal ani na dobročinnost – přispíval na chudé a podporoval rozvoj
Liberce, který se díky němu proměnil z provinčního maloměsta v
moderní město.
Na jméno známých podnikatelů narazíte na řadě míst. V
Liberci je
palác Liebieg,
Liebiegova hrobka nebo
Liebigova vila, k procházkám láká
Liebiegovo městečko. Umělecké sbírky Johannova syna
Heinricha Liebiega (1839–1904) se staly základem
Severočeského muzea a
Galerie Lázně. Se jménem rodiny, spojené s dějinami nového Liberce, se setkáte i na
turistickém okruhu Po stopách Liebiegů.
Theodor Liebieg mladší – baron automobilista
K nejvýraznějším postavám rodu patřil Johannův vnuk
Theodor Liebieg mladší (1872–1939). Podnikání rozvíjel s využitím nejmodernějších strojů, ale jeho skutečnou vášní se stal
automobilismus. Stal se
prvním automobilistou v Čechách a třetím v Rakousku‑Uhersku. Jako první samozřejmě získal i řidičský průkaz a podnikl
první dálkovou jízdu na světě. V roce 1894 se vydal na odvážnou cestu z
Liberce do
německého Gondorfu – více než 900 kilometrů v tehdejším
automobilu značky Benz Victoria.
Byla to senzace, která dokázala, že auto není jen hračka, ale budoucnost dopravy. Navíc baron Liebieg a jeho spolucestující
Franz Stransky si vedli cestovní deník, který byl později vydaný knižně.
Cesta, která se zapsala do dějin automobilismu, je proto podrobně zmapovaná. Například víme, že auto jelo průměrnou rychlostí asi 13,5 kilometru za hodinu, že vůz spotřeboval celkem 140 kg paliva a asi 15 hektolitrů vody.
Theodor závodil, vítězil ve
Vídni či v
Nice, a nakonec se podílel i na výrobě automobilů v
Liberci.
Značka RAF (Reichenberger-Automobil-Fabrik) se později stala součástí
podniku Laurin & Klement, předchůdce dnešního koncernu
Škoda Auto.
Pád, odsun a Textilana
Sláva dynastie se začala drolit po
první světové válce. Rodinné finance podlomily inflace, dluhy a nevrácené válečné půjčky.
Druhá světová válka pak znamenala definitivní konec: část rodiny se zapletla s nacistickou politikou a po roce 1945 byl veškerý majetek zkonfiskován. Liebiegové byli odsunuti do
Německa a do
Liberce se mohli vrátit až po roce 1989 – už jen jako návštěvníci.
Liebiegovy závody v Liberci a okolí byly po válce zestátněny a sloučeny do jednoho velikého podniku s názvem
České vlnařské závody. Posléze se přejmenovaly na
Textilanu. Ta dosáhla největšího rozmachu v sedmdesátých letech a dožila se začátku devadesátých let, než ji převálcovala levná asijská konkurence. Výroba byla definitivně zastavena roku 2001.
I tak ale ve městě najdete mnoho krásných budov, které mapují
příběh Liebiegů. Ačkoliv jejich textilní impérium zaniklo, město na severu Čech nese jejich stopy dodnes – od
bývalých továren po
městečko pro zaměstnance a
honosné vily.
Liberec by zkrátka bez
rodiny Liebiegů byl zcela jiným městem.
Poklad barona Liebiega
V listopadu 2025 byl na zahradě
zámku Nový Falkenburk v
Jablonném v Podještědí objeven
poklad baronů Liebiegů. Ve třech bednách bylo ukryto asi 400 předmětů –
stříbrný kuchyňský servis, střelné zbraně, lovecké tesáky a archivní lahve vína. Předměty rodina zakopala na konci druhé světové války před nuceným odsunem, aby uchránila své dědictví.
Poklad obsahuje asi
padesát kilogramů stříbra, jeho historická hodnota je však nevyčíslitelná. Po roce a půl pátrání ho členové
spolku Lokace artefaktů nalezli na místě
bývalého zámeckého smetiště, tedy jinde, než rodina původně uváděla. Nalezené předměty nyní procházejí restaurováním a stanou se součástí sbírek
Severočeského muzea v Liberci – jako jedinečné svědectví o každodenním životě rodu, který více než půl století utvářel podobu
Liberce a okolí.