Historie
brněnského výstaviště začíná zjednodušeně u rodiny Bauerových, která původně pozemky dnešního výstaviště vlastnila. Areál, který se svou velikostí a urbanistickým pojetím stal
největším a nejmodernějším výstavištěm předválečného Československa, dodnes představuje zajímavou kolekci funkcionalistické architektury, která je postupně doplňovaná dalšími objekty a již více než osmdesát let slouží původnímu účelu.
Jednotlivé výstavní pavilony jsou díly více než 30 autorů. Za zmínku stojí mj. budova výstavní pošty postavená dle návrhu Bohuslava Fuchse, pavilon země Moravy od Vlastislava Chrousta a kruhový pavilon Z s ocelovou kupolí o průměru 122 m.
Veletržní "nej"
Hlavní palác, Pavilon národů,
Průmyslový palác, středobod brněnského výstaviště je
pavilon A. Jeho stavba začala 8. února 1927. Na jeho vybudování bylo potřeba 6 milionů kilogramů cementu, 90 vagonů železa, 250 vagonů dřeva plus 36 vagonů železa a 9 100 metrů čtverečních skla šlo na zasklené stěny. Písek dělníci bagrovali přímo na staveništi a z jámy naplněné spodní vodou díky blízké Svratce je dnes okrasné jezírko. Stavba byla ohromující, náročná a tak modernistická, že vyrážela dech. Autor vítězného návrhu Josef Kalous si ke spolupráci přizval docenta brněnské techniky Jaroslava Valentu. Výsledkem je současná podoba s mohutnými portálovými oblouky.
Tvar kopule uvnitř dostala i centrální rotunda, která měla mít původně vodorovný strop. Svůj vlastní projekt neměla jen stavba samotná, ale i bednění železobetonových konstrukcí.
Pokud by se na brněnském výstavišti hledalo to nejdůležitější místo, od začátku jeho historie až dosud by to byla
rotunda pavilonu A. Právě zde stála
socha TGM při otevírání výstaviště v roce
1928. Oficiálně se tady zahajují všechny veletrhy a rozdávají ceny. Sešlo se tu v roce 2007 patnáct evropských prezidentů. V roce 1930 se na čtyři měsíce usídlila v rotundě pavilonu A
Slovanská epopej Alfonse Muchy.
V roce 1959 přibyla v areálu nová ikona brněnského výstaviště,
pavilon Z. Architektonická perla vysoká 42,4 metru vznikla podle návrhu architektů Ferdinanda Lederera, Zdeňka Denka, Zdeňka Pospíšila, Milana Steinhausera a Zdeňka Alexe. Byla na 1. mezinárodním strojírenském veletrhu nejen prostorem pro expozice, ale vlastně exponátem samotným. Jde o výsledek spojení technického umu a dovednosti československé architektonické školy, obdivovaná je zajména kopule z ocelových trubek, hliníku a skla. Málo se ví, že odvážný krok si tvůrci odzkoušeli na „menším bratříčkovi“ –
pavilonu Y. V roce 1959 ohromoval pavilon i vevnitř, pod onou ikonickou ocelovou pavučinou se vznášely tři zavěšené větroně. Traduje se, že původně jen volně pospojovaná konstrukce v závislosti na teplotě dovedla „cestovat“ během dne až o metr. Dnes jsou třmenové spoje posvařované a z testu v roce 2017 vyšlo, že může dojít k pohybu maximálně několika centimetrů. Pavilon Z toho zažil dost –
velkolepé veletrhy, obří taneční party, motokrosové akrobacie a také brněnskou premiéru Olympijského parku.
Také milujete
mamuta, který je dnes dominantou
Pavilonu Anthropos? Dnes vévodí pisáreckému muzeu, ale původně byl stvořen pro
Výstavu soudobé kultury v roce 1928. Za modelem pravěkého zvířete v životní velikosti stál legendární objevitel a archeolog
Moravského krasu Karel Absolon. Mamut se
srstí z kokosových vláken byl ústředním bodem pavilonu
Člověk a jeho rod, kterým badatel za Moravské zemské muzeum a Karlovu univerzitu prezentoval objev 30 000 let staré civilizace
lovců mamutů pod Pálavou a v
Moravském krasu. Výrobu modelu financovala firma
Baťa, obuvník Tomáš Baťa mu po řadě „přesvědčovacích dopisů“ poslal 30 000 korun. Srstnatý
chobotnatec zůstal na výstavišti i po skončení výstavy. Pavilon a jeho obsah neměl ve střední Evropě obdoby. Nacisté za války expozici zabrali a nálezy využili ke své propagandě. Výstava byla ideologicky upravena a vybavena nacistickými symboly. Tak ji nalezli vojáci Rudé armády roku 1945, když osvobodili
Brno a pochopitelně ji zničili. Dřevěná „mamutí“ budova od architekta Jiřího Krohy později
ustoupila stavbě dnešního pavilonu C. Replika Absolonova mamuta našla v roce 1965 svoje stálé místo ve zmiňovaném Anthroposu. Na přelomu tisíciletí k ní přibyl model mláděte, opět financovaný stejným obuvnickým gigantem.
V roce 1922 vznikla pro výstavu Brněnských výstavních trhů úžasná budova G ozvláštněna 45metrovou vyhlídkovou věží. Dnes pavilon podel návrhu Bohumíra Čermáka tvoří dvě nové budovy – G1 a G2 – a jsou propojeny podzemní chodbou. Věž však není běžně přístupná.
Moderní současnou dobu symbolizuje od roku 2009 pavilon P. Co se týká rozměrů a možností, jde o největší výstavní halu ve střední Evropě. Na délku měří 214 metrů, na šířku 90, hrubá výstavní plocha je přes 15 tisíc metrů čtverečních. Po O2 Areně je druhou největší halou v ČR.
Tramvaj, závoďáci, Tatra 603 i elektrický vláček
V roce 1960 vyrostla uvnitř brněnského výstaviště improvizovaná tramvajová zastávka. To, aby měl na druhém mezinárodním strojírenském veletrhu reprezentativní místo obletovaný exponát – první československá tramvaj typu T3. V pražské Vagónce Tatra Smíchov a jejích nástupcích byla vyráběna v různých modifikacích až do poloviny 90. let. S přibližně 14 000 kusy se jedná o nejpočetněji vyráběný tramvajový vůz na světě. Doposud jezdí nejen u nás, ale i v mnoha dalších státech, zejména v zemích bývalého Sovětského svazu. Na výstavišti se stroj představil ještě v letech 1963 a 1965.
Víte, že na brněnském výstavišti najdete i několik menších závodních drah? „Rohlíků“ je na brněnském výstavišti několik – starý a nový (půlkruh) u hlavní brány a pak 1 700 metrů dlouhá závodní trať s prudkými obrátkami před pavilonem C a G. Trasa měla pouhých 1 700 metrů, čtyři zatáčky a čtyři rovinky, ta nejdelší jen 450 metrů. Přesto diváci automobilové závody na brněnském výstavišti milovali a v šedesátých letech byly fenoménem. Poslední se zde odehrál v roce 1967, v roce 2017 ‒ po padesáti letech ‒ se vrátily na téměř totožnou trať. Pořadatelé novodobých závodů dohledali, že stroje mezi pavilony burácely už ve 30. letech, našli plakát a fotografie z roku 1935. Šlo o motorky ‒ patnáct let předtím, než začaly soupeřit na Masarykově okruhu. Na výstavišti se občas závodilo i ve 40. a 50. letech, ale zlatý věk zažily v letech 1961 až 1967, kdy si automobiloví fanoušci svérázně připomínali osvobození Rudou armádou.
Mezi ikonické exponáty, které měly premiéru na brněnském výstaviště, patří dozajista osobní automobil Tatra 603. Její prototyp byl představen v roce 1955, při první poválečné Výstavě československého strojírenství, v tehdejším pavilonu Rangún. Národní podnik Tatra Kopřivnice tato ladná auta vyráběl až do roku 1975.
Projít si všechny pavilony je pěkná dřina, proto byl pro bruselské Expo 1958 sestrojen speciální vláček, který jezdil i na prvním mezinárodním strojírenském veletrhu v roce 1959. Elektrické vozítko (někdy uváděno jako motorové) bylo vyrobeno ve vysokomýtské Karose, odzkoušel si jej i herec Jaroslav Vojta nebo Nikita Chruščov.