O
Marii Treben se většina Čechů dozvěděla až po
sametové revoluci, když začaly česky vycházet její
knihy o bylinkách a léčení. Málokdo dodnes ví, že
Maria se narodila jako druhá ze tří dcer v rodině
žateckého tiskaře Ignaze Günzela a jeho ženy Marie Anny. Její dědeček
Viktor Günzel působil jako stavitel u
šlechtické rodiny Černínů – řemeslná pečlivost i úcta k tradici tak Marii provázely od dětství. Rodina žila v domě v
Šafaříkově ulici, který dodnes stojí, a
tiskárna Günzelových s ozdobným štítem se stále zvedá v ulici
U Odborů poblíž městských hradeb.
Idylické dětství ukončila
tragická smrt otce. Rodina se přestěhovala do
Prahy, kde Maria vystudovala lyceum a našla práci v redakci
německých novin Prager Tagblatt. Jako sekretářka
spisovatele Maxe Broda, přítele
Franze Kafky, strávila v redakci čtrnáct let a načerpala disciplínu i cit pro slovo, které později uplatnila ve svých knihách.
V roce 1939 se provdala za
inženýra Ernsta Gottfrieda Trebena a s ním se odstěhovala do
Kaplice v
jižních Čechách. Právě tam se začala naplno věnovat
bylinkám – četla
staré herbáře, sbírala
rukopisy, zkoušela
recepty a rozvíjela
léčebné postupy. Po válce byla rodina jako
sudetští Němci odsunuta a Trebenovi se usadili v
Rakousku. Během pobytu v internačním táboře onemocněla Marie i její syn tyfem; z nemoci se podle svých slov zázračně uzdravili díky
šťávě z vlaštovičníku. Od té doby se tato bylina stala symbolem její práce.
V poválečných letech se rodina několikrát stěhovala a
Maria začala
psát o léčivých rostlinách pro rakouské církevní noviny – ostatně
léčebnou sílu nepřipisovala jen bylinkám samotným, ale i víře a modlitbě. Její články měly nečekaný ohlas a lidem postupně vrátily
víru v léčivou sílu přírody. Z původní rubriky postupně vznikly knihy – především slavné
Zdraví z boží lékárny (1980), která byla přeložena do několika desítek jazyků a prodalo se jí přes osm milionů výtisků.
Maria Treben tak vrátila
bylinkám čestné místo v evropské kultuře a stala se
nejznámější bylinkářkou 20. století.
Ačkoli bývá označována za
rakouskou léčitelku, její
kořeny vedou do Čech – do
Žatce, kde se narodila, do
Prahy, kde pracovala, i do
Kaplice, kde začal její bylinkový příběh. V
Žatci na ni dodnes vzpomínají a v
Mederově domě se nachází
malá expozice, připomínající její život, rodinu i knihy, které obletěly svět.
Maria Treben věřila, že
zdraví přichází z přírody i z víry. Říkala, že
byliny jsou dary, které Bůh vložil do země, aby nám pomáhaly. Její poselství zůstává nadčasové – návrat k
přirozenosti, pokoře a důvěře v léčivou sílu světa kolem nás.
Z jejích rad se staly legendy.
Základní pilíře její „boží lékárny“ byly
bylinky jako
tymián, vlaštovičník, pelyněk, kopřivy, třezalka, řebříček, česnek medvědí, rozrazil, puškvorec, heřmánek a
kontryhel. Za všelék považovala především
Švédské kapky, univerzální směs bylin na podporu trávení, imunity a hojení. Nedala dopustit ani na
měsíček lékařský, bylinku pro ženy a „zlaté slunce“ pro pokožku, či
jitrocel kopinatý coby lék na kašel a hojivý zázrak na rány.
Vlaštovičník větší označovala i přes jeho nebezpečné vedlejší účinky za „dar milosrdenství“ a často ho doporučovala.
Kdo se vydá do
Žatce, může v uličkách starého města nahlédnout do míst, kde se její životní příběh začal psát – a třeba si odnést i vlastní kousek inspirace z
bylinkového světa Marie Treben.