Vojta Náprstek – největší mecenáš českých cestovatelů

Rodiče Vojty Náprstka byli majitelé prosperujícího pivovaru, vinopalny a hostince v domě U Halánků na Betlémském náměstí v Praze; dnes v domě sídlí Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur. Otec záhy zemřel a o malého Vojtu, jeho staršího bratra Ferdinanda i celý rodinný podnik se dále starala matka Anna. Ta své děti podporovala v mnohostranných aktivitách a dbala i na jejich vzdělání. Vojta začal studovat práva na vídeňské univerzitě, ale protože se zapletl do událostí bouřlivého roku 1848 a byl na něj vydán zatykač, odjel do emigrace. Následujících deset let strávil v USA, kde pracoval jako truhlář, nádeník, knihkupec a také člen vládní expedice, která měla prozkoumat indiánský kmen Dakota. Traduje se, že to byl první impuls, který v něm probudil zájem o národopis.

Do Prahy se vrátil až po amnestii v roce 1858 a dům U Halánků s výraznou pomocí své maminky záhy proměnil v centrum české inteligence. V roce 1862 založil České průmyslové muzeum (dnešní Náprstkovo muzeum), kam do sbírek přispívali například cestovatelé Emil Holub, Josef Kořenský, Enrique Stanko Vráz, zoolog Antonín Frič, jazykovědec Bedřich Hrozný či básník Julius Zeyer. Náprstek byl zakládajícím členem Sokola, Hlaholu, Umělecké besedy i Amerického klubu dam. Ten se stal centrem soudobého emancipačního hnutí a Náprstek byl také první, kdo českým dámám představil první šicí stroj dovezený do Čech, první pračku a další vynálezy. Členky Amerického klubu rovněž nadšeně podporovaly turistiku a výlety, což nakonec v roce 1888 Náprstka společně s několika přáteli přivedlo k založení Klubu českých turistů. Na jeho počest se nejstarší dosud existující značená turistická trasa z Berouna na Karlštejn jmenuje Cesta Vojty Náprstka.

Vojta Náprstek se ale nevěnoval jen muzeu a spolkům. V roce 1864 byl zvolen poslancem českého zemského sněmu, avšak záhy se přiklonil ke komunální politice. Byl dlouholetým váženým členem pražského městského zastupitelstva, jedenáct let působil jako městský rada. Jeho vášeň pro všechno moderní nakonec šla doslova až za hrob, protože si jako jeden z prvních Čechů přál být zpopelněn. Urna je uložena v Náprstkově muzeu v Praze.
A jak to vlastně bylo s jeho jménem? Jmenoval se Adalbert Fingerhut, ale coby vlastenec se už na střední škole přejmenoval na Vojtu Náprstka. O oficiální schválení nového jména požádal až po návratu z USA, ale úřady vydaly povolení až v roce 1880, dvanáct let před jeho smrtí. Přesto ho dodnes všichni znají jedině jako Vojtu Náprstka.