Podle jedné verze bylo domovem
svaté Ludmily Srbsko, podle druhé byla dcerou
Slavibora, knížete sídlícího buď v
Mělníce nebo v dnešní Lužici. Stala se manželkou prvního známého Přemyslovce,
knížete Bořivoje I., a společně s ním přijala křesťanství. Traduje se, že byli pokřtěni při své cestě na Moravu roku 882 přímo
sv. Metodějem nebo některým z jeho žáků.
Knížecí pár sídlil na
Levém Hradci, který je dnes součástí města
Roztoky. Ludmila s Bořivojem tu založili
kostel sv. Klimenta, s jejich osudy jsou spojená i další přemyslovská hradiště rodícího se středověkého státu, od
Pražského hradu přes
Budeč a
Tetín až po
Starou Boleslav.
Během čtrnácti let manželství Ludmila porodila nejméně šest dětí. Když kolem roku 889 ovdověla, neodešla do ústraní, ale dál se účastnila veřejného dění a zastupovala své nedospělé syny
Spytihněva (875–915) a
Vratislava (asi 888–921), dokud se neujali vlády. Po jejich smrti se stala vychovatelkou vnuka
Václava. Spory o výchovu či o politickou moc vedly ke konfliktu se snachou Drahomírou, která nechala svou tchyni zabít. Najatí vrahové Ludmilu na
Tetíně uškrtili jejím vlastním závojem. Když se její vnuk Václav ujal vlády, nechal ostatky své babičky převézt do
Prahy a uložil je do
baziliky sv. Jiří na
Pražském hradě.
Oficiálně byla Ludmila svatořečena v letech 1143–44 a kult
sv. Ludmily i
sv. Václava se staly opěrnými body přemyslovské dynastie. V
Mělníce, kde kněžna podle legendy založila první vinici, po ní pojmenovali
víno, svatou Ludmilu připomíná řada
kostelů, kaplí a soch. Známá je ta, která stojí v
Praze na
Karlově mostě, svatá Ludmila stojí také na
pomníku sv. Václava na
pražském Václavském náměstí; babička na svého vnuka „dohlíží“ po jeho pravici, doplňují je
svatí Vojtěch, Prokop a Anežka Česká.