Pavel Haas se narodil 21. června 1899 v
Brně do rodiny židovského obchodníka s obuví. Už od dětství projevoval mimořádný hudební talent, zatímco jeho mladší bratr
Hugo Haas se později proslavil jako herec a režisér. Pavel vystudoval brněnskou konzervatoř a v letech 1920 až 1922 navštěvoval mistrovskou školu
Leoše Janáčka, který výrazně ovlivnil jeho další tvorbu. Ve svých skladbách dokázal originálně propojit moravskou lidovou hudbu, židovské melodie i prvky jazzu.
K jeho nejvýznamnějším dílům patří opera
Šarlatán, která měla premiéru v roce 1938 v
Brně, několik smyčcových kvartetů nebo Suita pro hoboj a klavír. Haas komponoval také hudbu pro divadlo a film. Jeho slibně se rozvíjející kariéru však přerušila druhá světová válka a nacistická perzekuce.
Hudba, která přežila Terezín
V prosinci 1941 byl
Pavel Haas deportován do terezínského ghetta. Ani v nelidských podmínkách nepřestal komponovat a zapojil se do zdejšího kulturního života. V roce 1943 napsal
Studii pro smyčcový orchestr, kterou nastudoval orchestr vězněného dirigenta
Karla Ančerla. Skladba zazněla v září 1944 před
terezínskými vězni a její část se dokonce objevila v nacistickém propagandistickém filmu, který měl světu ukázat falešný obraz života v ghettu.
Jen o měsíc později,
16. října 1944, byl Haas transportován do vyhlazovacího tábora Osvětim, kde byl následujícího dne zavražděn. Bylo mu pouhých 45 let. Jeho hudba však nezmizela spolu s ním.
Karel Ančerl, který holokaust přežil, po válce nalezl dochované orchestrální party Studie pro smyčcový orchestr a přispěl tak k záchraně jednoho z nejvýznamnějších Haasových děl.
Odkaz Pavla Haase žije dál
Přestože řada Haasových skladeb zůstala nedokončena nebo se během války ztratila, jeho tvorba dodnes oslovuje posluchače po celém světě. Skladatelovo jméno nese také mezinárodně uznávané české smyčcové kvarteto
Pavel Haas Quartet, které vzniklo v roce 2002.
Na slavného rodáka nezapomíná ani
Brno, kde jej připomínají pamětní desky, mimo jiné na domě v Biskupské ulici, v němž bratři Haasovi prožívali své mládí. Jeho jméno nese také ulice v brněnských
Žabovřeskách.
Příběh Pavla Haase dodnes připomíná, že ani válka a pronásledování nemusí umlčet umění. Jeho hudba se stala svědectvím o lidské tvořivosti, odvaze a touze po svobodě.