Po cestování toužil
Miroslav Zikmund (1919-2021), rodák z
Plzně, už od dětství. Na první velké cestě mu dělal společnost bratr: tehdy cestovali hlavně vlakem a projeli celou republiku od západu až na východ, na
Podkarpatskou Rus. S
Jiřím Hanzelkou (1920–2003) se potkali v roce 1938 coby studenti Vysoké školy obchodní v
Praze a brzy bylo jasné, že vášeň pro
cestování bude jejich společným
koníčkem.
Spolužáci z vysoké školy vyrazili na svou první cestu
22. dubna 1947 s vozem Tatra 87 a během tří a půl roku projeli část Evropy, Afriku a Latinskou Ameriku. Sen měli, ale peníze ne. Proto vymysleli, jak si během cesty mohou vydělat: budou propagovat
automobily Tatra ze známé automobilky v
Kopřivnici – ostatně pro Jiřího Hanzelku, který pocházel ze
Štramberka, to bylo město doslova za kopcem a v Tatrovce pracoval jeho tatínek. Poznali Afriku pod nadvládou evropských koloniálních mocností, v Egyptě přenocovali na vrcholu Cheopsovy pyramidy, v Tanganice vystoupali na vrchol Kilimandžára a v Riu de Janeiru se Zikmund málem utopil v moři – kde jinde než na slavné pláži Copacabana? Cesta trvala 1 290 dní, navštívili
42 zemí, dvanáctkrát překročili rovník, celkem urazili
111 000 kilometrů (na slavnou Tatru 87 z toho připadá 61 700 kilometrů), spotřebovali 10 000 litrů benzinu a účty za cestu vyšplhaly na 999 000 Kčs.
Pro
druhou velkou výpravu v letech 1959 až 1964 po Asii a Oceánii vyměnili osobní automobily za dvojici speciálně postavených nákladních automobilů Tatra 805. I na této cestě si připsali další prvenství, když například jako
první na světě přejeli automobilem Sovětský svaz z východu na západ.
V letech 1959–1964 projeli Jugoslávii a přes Turecko do písčitých pouští
Blízkého východu, lodí se přes Rudé moře přeplavili do Pákistánu a přes Indii dojeli do Nepálu. Projeli ostrov Cejlon, Sumatru, Novou Guineu i Japonsko a přes nekonečné kilometry sibiřské tajgy a tehdejší Sovětský svaz se vrátili domů. Společníky na cestách jim opět byly Tatrovky, ale elegantní aerodynamickou Tatru 87 vystřídaly
dva upravené nákladní vozy Tatra 805. Do
Prahy na zaplněné
Staroměstské náměstí se H&Z vrátili 11. listopadu 1964. Proslavili
Československo a hlavně
Tatrovky daleko za hranicemi.
Tečku za veškerými sny udělalo
Pražské jaro a hlavně okupace v srpnu 1968. Oba cestovatelé ji odsoudili a následoval zákaz cestování i publikování, o jejich cestách se řadu let nesmělo mluvit ani psát. Změna přišla teprve po
Sametové revoluci, i když do Austrálie (která kdysi z harmonogramu druhé výpravy vypadla) se jel podívat Miroslav Zikmund sám; nemocný Hanzelka ji poznal jen z filmových záběrů. Následovaly další cesty a expedice, například na Nový Zéland, Sibiř, Srí Lanku, Maledivy či do USA.
V roce 1993 byla dvojici H&Z udělena za celoživotní dílo
Cena E. E. Kische, v roce 1999 převzali z rukou českého prezidenta Václava Havla
medaili Za zásluhy II. stupně.
Jiří Hanzelka
Narodil se 24. prosince 1920, Štramberku a zemřel 15. února 2003 v Praze. Vystudoval obchodní akademii a po maturitě (1938) začal studovat Vysokou obchodní školu, kde byl jeho spolužákem stal Miroslav Zikmund. Protože ale na začátku druhé světové války došlo k uzavření českých vysokých škol, mohli ji ukončit až v r. 1946.
Miroslav Zikmund
Narodil 14. února 1919 v Plzni a zemřel 1. prosince 2021 v Praze. Po maturitě (1938) začal studovat Vysokou obchodní školu. Na škole studoval s Jiřím Hanzelkou, který byl jeho partnerem na cestách i spoluautorem jejich knih. V roce 2014 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal Řádem Tomáše Garrigua Masaryka.