Minka Podhajská – nejen klasické hračky českého designu

Narodila se roku 1881 ve Vídni, kde strávila první třetinu svého aktivního života. Oba rodiče byli vídeňští Češi, kteří se i se svými potomky čile účastnili českého spolkového života. Minka od mládí projevovala výrazný výtvarný talent, proto nastoupila do Kunstschule für Frauen und Mädchen, později Wiener Frauenakademie. Studovala kresbu a malbu, dřevoryt, i sochařské základy. Její práce v oboru ex libris, užitá grafika i několik ilustračních počinů se velmi brzy setkaly s pochvalnými reakcemi. Podhajská vystavovala v roce 1908 na vídeňském Kunstschau se skupinou Gustava Klimta, od roku 1909 s avantgardní Die Neukunstgruppe či s pražským Artělem. I její první hračkářské výtvory byly přijímány s uznáním – spolupracovala s Wienerwerkstätte, s Deutschen Werkstätten für Handwerkskunst v Drážďanech, s českým Artělem, s Hořickým hračkářským družstvem ad. Šíři autorčina zájmu potvrzuje rovněž několik návrhů kávových souprav a souprav k pití čokolády pro keramickou manufakturu firmy Rydl a Thon – Graniton ve Svijanech. V Praze vystavila své hračky už roku 1907, velký soubor maleb, kreseb, grafik a hraček pak roku 1910 na samostatné výstavě v Topičově salonu spolu s Valerií Myslivečkovou.

Po válce, v roce 1919, pak natrvalo přesídlila z Vídně do Prahy. Ve Vídni byla Minka Podhajská umělecky i společensky velmi aktivní, byla oblíbená a uznávaná. I v Praze se snažila zapojit do kulturního života, ovšem odlišná mentalita nového prostředí i jistá kulturní zaostalost Minku zaskočily. Záhy po svém příchodu do Prahy však dostala od ministerstva školství a národní osvěty pracovní nabídku na pozici instruktorky pro hračky ve Státním školském ústavu pro domácký průmysl, kde působila až do roku 1939.
 

Fenomenální hračky Minky Podhajské

Kromě vlastní originální tvorby, návrhů hraček pro průmyslovou výrobu, připravovala a vedla řadu lidových hračkářských kurzů po celé republice. Autorsky navrhla řadu stylizovaných dřevěných figurek a ozdobných upomínkových předmětů, různé didaktické hry a stavebnice, později vytvořila kromě dřevěných kloubových figur i hračky z textilu a juty. Svou hračkářskou tvorbou Podhajská pozvedla tento obor užitého umění hodně vysoko: její výtvory vyváženě spojovaly stránku výtvarnou a didaktickou.

Rok 1925, kdy ji Ministerstvo školství a osvěty pověřilo instalací, prezentací, organizací a dohledem nad expozicí československých odborných škol, strávila Podhajská v Paříži. Díky svým výtvarným i organizačním schopnostem dokázala s týmem vybudovat expozici, jež získala 19 velkých cen, a Minka Podhajská osobně čestný diplom za hračky.

Ostatně, Minčiny hračky si můžete prohlédnout i dnes, a to ve sbírkách Umělecko-průmyslového muzea Praha. Hračky jsou v současné době vystaveny ve stálé expozici Hledej hračku! v zámku Kamenice nad Lipou.

Minka Podhajská jako malířka

Přes úspěchy na poli užitého umění se Minka Podhajská cítila především malířkou. Za sebou měla kvalitní umělecká školení ve Vídni, ale vlastní malířský výraz hledala od svého příchodu do Prahy. Odvážila se jej nakonec prezentovat až na výstavě v Topičově salonu roku 1931. Jejími tématy byly krajina a květiny. Početné cesty po Francii, Itálii, Švýcarsku a Rakousku se staly inspirací k obrazům krajin, a její květiny zaujmou osobitým ztvárněním. Nový pohled na rostlinu, naddimenzované zvětšení, nepřináší botanickou studii rostliny, nýbrž individuální portrét dané rostliny-bytosti.

Z velkoměsta na Orlickoústecko

Období druhé světové války prožila Minka Podhajská v Praze, s dlouhými úniky na Orlickoústecko, kde především malovala. Prožité útrapy války a politické změny v nové republice ji přivedly k myšlence zcela přesídlit na venkov. V létě 1946 zakoupila malý domek v Schönbachu – obci nově pojmenované Zdislava, kde trávila většinu roku. Tady žila venkovským životem: mezi zahrádkou, lesem a malováním. S věkem a zhoršujícími se potížemi se zrakem pomalu opouštěla i malování a hračky.

Celou tvorbu Minky Podhajské provázel hluboký vztah k přírodě. Její tvorba byla soustředěná, tichá, niterná, umělecké výboje ani úsilí o originalitu ji nezajímaly.  A jaká byla a jak žila? – byla společenská, obětavá, vzdělaná, výtvarně všestranně nadaná, milovala cestování, hudbu, literaturu…prožila obě světové války, lidskou závist, zlobu i několik hlubokých přátelství. Žila hlavně pro svou tvorbu, kterou chápala jako poslání. Malba byla její osobní výpovědí, naopak fenomén „dětská hračka“ pojala v celé jeho komplexnosti estetické, psychologické a didaktické a díky tomu její tvorbu dnes řadíme mezi nejvýznamnější počiny užitého umění.