Jan Skácel se narodil v
jihomoravských Vnorovech. Oba rodiče byli učitelé a v roce 1927 se přestěhovali do
Poštorné. Jan studoval gymnázium v
Břeclavi a studia dokončil za druhé světové války v
Brně-Králově Poli, kde také s rodiči bydlel, a to na rohu Vodovy a Moskevské, dnešní Skácelovy ulice. Za války byl totálně nasazen na stavbách v Rakousku, po osvobození studoval na filozofické fakultě Masarykovy univerzity. V roce 1948 začal pracovat jako redaktor kulturní rubriky brněnského listu Rovnost, od roku 1952 působil v literárně-dramatickém oddělení brněnského rozhlasu. Jeho posledním působištěm byl literární měsíčník Host do domu, který několik let vedl.
Zlom přišel po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968: básník i jeho dílo se ocitli na indexu. Skácel dál žil v Brně, ale v osamělosti, bez zaměstnání i bez možností publikovat. Chránila ho jen štědrost přátel a obdivovatelů. Psal dál, upravoval divadelní texty, ale jeho knihy zmizely z knihoven, básně a nedostupné sbírky se šířily pouze v samizdatu nebo vycházely v exilových nakladatelstvích. Mírné uvolnění přišlo v 80. letech, kdy jeho verše inscenovalo
brněnské Divadlo Husa na provázku, ale pádu totalitního režimu se Jan Skácel nedožil. Zemřel na rozedmu plic a zástavu srdce 7. listopadu roku 1989, deset dní před sametovou revolucí. Smuteční obřad v Brně-Židenicích probíhal ve zjitřené politické atmosféře za obrovské účasti smutečních hostí pouhé dva dny před 17. listopadem. Je pochován na
brněnském Ústředním hřbitově, kde jeho hrob zdobí busta od
Františka Navrátila.
Skácelovy sbírky vycházejí dodnes, na slova některých jeho básní složil písně
Jiří Pavlica z Hradišťanu, například známou skladbu
Modlitba za vodu. V
Brně na
náměstí Svobody lidé chodí po Skácelových verších, které v plasticky vystupujícím písmu lemují pásy kolem dvou kašen. V
parku pod Špilberkem stojí jeho
socha: dvoumetrovou tvář vytvořil sochař
Jiří Sobotka z 4500 ocelových trubek. Přes ně a jakoby očima básníka se podívejte na město, ve kterém desítky let žil a tvořil – přesněji řečeno na
starobrněnskou gotickou baziliku Nanebevzetí Panny Marie, o níž Skácel napsal
báseň Malá recenze na královnu.
Před domem na Kotlářské ulici, kde desítky let žil, je
památník od
Ivana Rullera a
Miloše Vlčka se Skácelovou podobiznou a vzpomínkovým textem. Název jedné z jeho básnických sbírek –
A znovu láska – se rovněž stal mottem a tématem
festivalu Smetanova Litomyšl.
Poznejte život a dílo Jana Skácela, významného moravského básníka, jehož tvorba a osud jsou úzce spjaty s Brnem a jižní Moravou.
Jan Skácel se narodil ve Vnorovech na jižní Moravě.
V jeho poezii se objevují motivy jako láska, radost, dětství, stárnutí, venkovská krajina, tekoucí voda, víno, vítr, samota i stesk.
Jeho posledním působištěm byl literární měsíčník Host do domu.
Po invazi byl jeho život a dílo umístěno na index, což znemožnilo jeho publikování a vedlo k osobní izolaci.
Po jeho smrti se konal smuteční obřad v Brně-Židenicích, který byl v zjitřené politické atmosféře s obrovskou účastí.
Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně a jeho hrob zdobí busta od Františka Navrátila.
Na náměstí Svobody v Brně jsou verše Jana Skácela, které plasticky vystupují a lemují pásy kolem dvou kašen.
Jiří Pavlica ze skupiny Hradišťan složil na slova některých Skácelových básní písně, například známou skladbu Modlitba za vodu.
Socha Jana Skácela se nachází v parku pod Špilberkem v Brně.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.