Jan Kašpar pocházel ze zámožné
pardubické rodiny, které patřil hotel Veselka. Od dětství se zajímal o techniku, motocykly a automobily. V roce 1907 úspěšně ukončil studia strojního inženýrství na dnešním
Českém vysokém učení technickém v
Praze. Dál studoval a pracoval v Německu, účastnil se automobilových závodů a jezdil na motorových člunech. Po návratu do Čech byl pár měsíců zaměstnán v
mladoboleslavské továrně Laurin & Klement, záhy se však vrátil do
Pardubic a společně s bratrancem
Evženem Čihákem se začali zabývat stavbou letadel.
Nakonec před stroji vlastní konstrukce dostal přednost letoun
Blériot XI, které Kašpar vybavil vlastním motorem. Po prvních pokusech v dubnu 1910 složil pilotní zkoušky a v Pardubicích uspořádal
první veřejnou leteckou produkci. Byl to skvělý nápad, podívat se přišlo 22 000 diváků a Kašpar ten den vzlétl třikrát. Podobná vystoupení se konala i v
Hradci Králové, Jaroměři, Lysé nad Labem, Praze, Českých Budějovicích,
Olomouci a řadě dalších měst.
V roce 1911 s novým letadlem, v Čechách vyrobenou kopii Blériotu XI a silnějším motorem, podnikl první dálkové lety z
Pardubic do
Chrudimi a zpět, a
13. května 1911 slavný let
Pardubice – Přelouč – Kolín – Praha – Velká Chuchle, a to ve výšce zhruba 800 metrů. Letoun o dva roky později Kašpar daroval dnešnímu
Národnímu technickému muzeu v Praze, kde je vystaven dodnes.
Po smrti otce v roce 1913 musel Jan převzít správu rodinného majetku, navíc záhy vypukla první světová válka. Nastoupil jako technik k leteckému útvaru, a i když se po válce stal příslušníkem
československého letectva, s létáním skončil. Neuspěl ani v podnikání, zadlužil se a nakonec zemřel 2. března 1927, když se ve své kanceláři zřejmě pod vlivem duševní choroby otrávil benzinovými výpary. Je pochován v rodném městě.
Krátkou kariéru Jana Kašpara v
Pardubicích připomíná
památník prvního vzletu na
náměstí Dukelských hrdinů, hrob na
Městském hřbitově,
Letecké muzeum Ing. Jana Kašpara a také každoroční
Aviatická pouť na
pardubickém letišti, uvažuje se o vybudování
naučné stezky.