František Ladislav Rieger – významný politik a osobnost 19. století

Narodil se roku 1818 v Semilech do doby, kdy čeština ve vyšší společnosti zněla spíš šeptem a národní hrdost se musela teprve vzpamatovat. Rieger se rozhodl, že svůj život zasvětí právě snaze tuto hrdost znovu probudit. Už při studiích práv v Praze se zapojil do národního hnutí. Výřečný a vzdělaný mladík, přesvědčený o síle slova i zákona, se rychle stal jedním z jeho lídrů. Po revolučním roce 1848, kdy doufal v obnovu české státnosti v rámci habsburské monarchie, se začal profilovat jako hlavní ideolog takzvané staročeské strany – konzervativní větve české politiky, která zdůrazňovala právo, tradici, morálku a vyjednávání. Rieger nebyl revolucionář, ale vytrvalý diplomat. Věřil, že Češi si své místo v Evropě získají ne zbraní, ale inteligencí, houževnatostí a právními institucemi.
 
Rieger se oženil s dcerou Františka Palackého Marií (1833–1891), což samo o sobě znamená, že se pohyboval v samém srdci české politické i kulturní elity. S Palackým sdílel přesvědčení, že český národ má své dějiny, které je třeba znát a stavět na nich budoucnost. Proto byl Rieger také velkým podporovatelem vzdělávání. Josefu Jugmannovi, který byl jeho třídním profesorem na gymnáziu, pomáhal s vytvářením slovníku českého jazyka. Od roku 1858 pak začal redigovat Slovník naučný, první české encyklopedické dílo (první svazek vyšel roku 1860, poslední jedenáctý v roce 1874). Riegr rovněž podporoval Národní muzeum a byl jedním z iniciátorů vybudování Národního divadla. V roce 1861 se stal poslancem říšské rady a tuto funkci s přestávkami zastával po desítky let.
 
Jeho politická kariéra měla vzestupy i pády. V druhé polovině 19. století čelil sílící konkurenci mladočechů – nové, radikálnější generace politiků, která ho kritizovala za přílišnou opatrnost a loajalitu k Vídni. Přesto zůstával morální autoritou. Do dějin se zapsal nejen jako politik, ale i jako vizionář, který pochopil, že bez kultury a vzdělání nemůže existovat národní politika. Jeho život by vydal na román o tom, jak se český národ učil stát na vlastních nohou – pomalu, ale vytrvale.
 
Dnes můžete Riegrovu stopu sledovat nejen v učebnicích, ale i při výletech s Kudy z nudy. V jeho rodných Semilech se projdete po Riegrově stezce, v jeho někdejším letním sídle na zámku Maleč poblíž Chotěboře si prohlédnete Památník F. L. Riegra a F. Palackého. Projděte se také po anglickém parku, který Rieger vlastnoručně zakládal a opečovával. V Praze se pak můžete zastavit v Riegrových sadech nebo u MacNevenova paláce v Palackého ulici na Novém Městě, kde tchán Palacký i jeho zeť Riegr žili a zemřeli, i u Riegrova hrobu na Vyšehradském hřbitově.
 
Přestože politika se od jeho časů proměnila k nepoznání, jeho odhodlání, víra v sílu kultury a respekt k minulosti zůstávají inspirací i v 21. století. František Ladislav Rieger totiž nebyl jen mužem své doby – byl mužem, který chtěl, aby naše doba byla lepší.