Protestantský rod Bartlemů pocházel původem ze Švédska, jeho členové se však již v průběhu 18. století usadili ve Slezsku. Eduard Bartelmus se narodil
28. prosince 1805 v Německém (Havlíčkově)
Brodě jako druhorozený syn Jana Traugotta Lastona Bartelma. Ten byl sice protestantským pastorem, ale protože pocházel z rodu obchodníků s látkami, po čase přijal místo ředitele přádelny a tkalcovny v Letovicích. Eduard měl jednou kráčet v otcových šlépějích právě v jeho druhé, průmyslnické, profesi a stal se tedy
chemikem a magistrem farmacie.
Byla dvacátá léta 19. století, na Moravě se rychle rozvíjely hutní a výrobní
podniky hraběte Huga Františka ze Salmu a tak mladý Bartelmus nastoupil do
blanenských železáren, kde se začal věnovat
chemickým úpravám kovů. Vedle celé řady dalších zlepšení jej tehdy v
Blansku potkal i jeden opravdu převratný úspěch – vynalezl právě onen
zdraví neškodný smalt na litinové nádobí. Přišel totiž na správné chemické složení skloviny, která se při výpalu dobře snese s plyny, vznikajícími při vypalování železného plechu a litiny.
Smaltované nádobí bylo navíc snadno omyvatelné, dobře rozvádělo teplo a zanedbatelný nebyl ani jeho příjemný estetický vzhled a široké možnosti výroby různobarevných vzorů. Eduard Bartelmus dostal v roce
1832 patent k výrobě smaltovaného nádobí a roku
1833 založil společně s bratry Gottfriedem a Augustem v
Brně dílnu, jež se časem změnila na významnou
továrnu na smaltované nádobí. V roce 1839 vybudoval druhý podnik v Novém Jáchymově u
Berouna, který v roce 1870 (z důvodu draze dováženého uhlí) přestěhoval do
Plzně. Tato továrna existovala až
do roku 1948!
Bartelmus ve svých smaltovnách vyráběl nejrůznější
pekáče,
rendlíky,
hrnce,
celníky,
naběračky,
pokličky, ale i
konvičky,
bandasky a
lžičníky. Bývaly to doslova přehlídky barevné i tvarové krásy. Smaltované nádobí mívalo nejrůznější barvy, nejčastěji
modrou, ale nechyběla ani
bílá,
černá,
červená, nebo dokonce
žlutá. Průmyslník a vynálezce Eduard Bartelmus zemřel 12. července 1877 v
Plzni. Dnes už jeho jméno téměř upadlo v zapomnění, ale i když se v našich kuchyních objevuje stále častěji moderní teflonové, titanové nebo mikrokeramické nádobí, je Bartelmusův blanenský vynález miliony lidí na celém světě s oblibou používán dodnes.
A jak se nádobí smaltovalo?
Výroba smaltu vyžadovala
tavicí pec, kulové
mlýny na mletí skloviny a stroje na tvarování kovu. Kovové předměty se vyráběly z tenkostěnného plechu v lisech a klempířských dílnách. Očištěné výrobky se
mořily v kyselině a poté polévaly řídkou
skelnou polevou (tzv. smaltéřskou břečkou). Tu si velké smaltovny vyráběly podle vlastních tajných receptur z vytavené rozemleté skloviny (frity). Přesná receptura skloviny byla střeženým firemním tajemstvím. Do skelné polevy se výrobky namáčely, nebo se jí polévaly. K tomu bylo určeno speciální nářadí. Po vysušení se výrobek
vypálil. Usušené výrobky se vypalovaly v
muflových pecích na teplotu
800-1000 °C. Nejprve základní smalt, poté další barevné vrstvy. Popřípadě dekory, které se nanášely vždy na vypálený podklad.
Současné smaltovny v České republice
- V současnosti existuje smaltovna společnosti Belis v Českých Budějovicích, která je nejvýznamnějším výrobcem kuchyňského smaltového zboží.
- Smaltovna společnosti MORA Moravia si vyrábí potřebné smaltované díly sporáků, které jsou nejvíce namáhané provozem v kuchyni. Dále vyrábí smaltované ocelové nádrže do ohřívačů vody, plechy a mřížky do trub.
- Smaltovny vyrábějící nejrůznější cedule, štítky, hrnky a krabičky se nachází v Brně-Veveří (Smalt Brno), Praze-Hlubočepích (Smaltovna GAEN), Tupesích na Uherskohradišťsku, v Želechovicích na Zlínsku nebo v Záluží na Českobudějovicku.