Barbora Markéta Eliášová se narodila v
Jiříkovicích na
jižní Moravě. Když jako čtyřletá osiřela, vychovávali ji na náklady obce. Ve čtrnácti letech se jí ujala bezdětná rodina v
Brně, kde se naučila německy. Později získala místo služebné u německé herečky a její matky; s nimi se později odstěhovala do Vídně, kde navštěvovala kurzy angličtiny a francouzštiny. V
Praze později složila státní zkoušku z angličtiny a získala potvrzení, že tento jazyk může vyučovat na vyšších dívčích školách a učitelských ústavech. Seznámila se s univerzitním profesorem
Václavem Emanuelem Mourkem a jeho anglickou manželkou. Ti jí půjčili peníze na cestu do
Anglie, aby si zlepšila anglickou konverzaci – a Barbora vyrazila poprvé do světa. Procestovala Anglii, podívala se do Paříže a několika německých a švýcarských měst. Když se v roce 1904 vrátila do Prahy, začala vyučovat angličtinu na
Vyšší dívčí škole, v Ženském výrobním spolku
Elišky Krásnohorské a dávala i soukromé hodiny.
Když v roce 1911 zemřel na otravu krve její snoubenec i její dobrodinec profesor
Mourek, vzala si neplacenou roční dovolenou a poprvé odjela do
Japonska. Během této cesty objela celý svět, naučila se japonsky, údajně jako první Evropanka absolvovala kurz ikebany, japonského aranžování květin, zajímala se o pěstování bonsají, čajové obřady nebo tradiční techniku barvení tkanin. Nosila
kimono, jedla hůlkami a osvojila si japonský způsob života. Do Japonska se ještě několikrát vrátila, v roce 1920 dokonce působila na nově zřízené československé ambasádě v
Tokiu. Při další cestě o tři roky později jako zázrakem přežila zemětřesení, které připravilo o život 150 000 lidí.
Své cesty po světě popsala v knihách
V Japonsku v dobách dobrých i zlých, Rok na jižní polokouli, Rok života mezi Japonci a kolem zeměkoule a v autobiografickém románu
Na vlnách osudu. Když necestovala po světě, přednášela o svých cestách po celé republice a v rozhlase. Koupila si dům v
Roztokách a na tamním
Tyršově náměstí nechala vysadit růžové sakury. Deset let pracovala na ministerstvu zahraničí, kde překládala články ze zahraničního tisku, psala knížky pro děti a japonské pohádky. Poslední roky života strávila kvůli potížím s klouby na invalidním vozíku, bez blízkých příbuzných i bez peněz.
Barbora Markéta Eliášová odkázala svou pozůstalost
Náprstkovu muzeu v Praze, její hrob najdete na
Olšanských hřbitovech. Připomínají ji pamětní desky v
Roztokách, rodných
Jiříkovicích i
poštovní známka z roku 2009, kde je vyobrazena v kimonu v pozadí s horou Fudži.
Objevte příběh Barbory Markéty Eliášové, první Češky, která procestovala svět a překonala společenské bariéry díky vzdělání a odvaze.
Barbora Markéta Eliášová byla první Češka, která procestovala svět a napsala řadu knih o svých cestách.
Narodila se v Jiříkovicích na jižní Moravě.
Pocházela z chudých poměrů a záhy osiřela, vychovávali ji na náklady obce.
Barbora se naučila německy, anglicky, francouzsky a později i japonsky.
Zkušenost s úmrtím jejího snoubence a dobrého přítele profesora Mourka vedla k tomu, že si vzala roční volno a odjela do Japonska, což jí umožnilo objevovat svět.
Naučila se japonsky, absolvovala kurz ikebany, a zajímala se o pěstování bonsají a čajové obřady.
Mezi knihy patří 'V Japonsku v dobách dobrých i zlých', 'Rok na jižní polokouli', 'Rok života mezi Japonci a kolem zeměkoule' a její autobiografie 'Na vlnách osudu'.
Poslední roky života strávila v Roztokách u Prahy a kvůli zdravotním potížím byla na invalidním vozíku.
Je pohřbena na Olšanských hřbitovech v Praze.
Je připomínána pamětními deskami v Roztokách a Jiříkovicích a poštovní známkou z roku 2009.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.