Smetana pocházel z
pražského Žižkova, kde už od dětství rozvíjel svůj talent v kreslení a malování. Podporovali ho rodiče i učitelé, zásadní vliv měli
malíři Jaroslav Moučka a
Miroslav Kužel. Po válce krátce studoval kresbu u
Cyrila Boudy, ale rozhodující zkušenost získal v legendárním
studiu Bratři v triku, kam jej v roce 1946 přijal
Jiří Trnka. Začínal od fázování a konturování, a animovaný film se záhy stal jeho celoživotní náplní. Smetana byl
jedním z nejvyhledávanějších animátorů v Československu.
Smetana vytvořil řadu oceňovaných krátkých filmů a grotesek, například
Láhev a svět,
Jediná radost nebo
Konec krychle, který v roce 1979
Britská filmová akademie označila za
nejlepší evropský film roku. Souběžně se věnoval i
tvorbě pro děti a stal se jedním z hlavních autorů
televizního večerníčku. Od první série
Pohádek z mechu a kapradí (1968) přes
Rákosníčka (1975),
Štaflíka a Špagetku (1969, výtvarně),
Brundibáry (1980),
Malou čarodějnici (1984) až po
Kubulu a Kubu Kubikulu (1986) vytvořil postavy, které se nesmazatelně zapsaly do české kultury.
Během své kariéry získal
Zdeněk Smetana na padesát ocenění z
festivalů v Benátkách, Cannes, Berlíně, Londýně, Vídni, San Sebastianu či
Montevideu, ale také na
domácích přehlídkách v
Karlových Varech a
Zlíně. Kromě animovaných filmů spolupracoval i na hraných snímcích, výtvarně doprovodil například
kultovní film Jak dostat tatínka do polepšovny. Působil rovněž jako pedagog – vedl
katedru filmové a televizní grafiky na
Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a předával zkušenosti mladým animátorům.
Zdeněk Smetana patřil k nejvýraznějším
osobnostem české animace. Jeho tvorba nebyla jen
dětskou zábavou, ale nesla
hluboké poselství laskavosti, přátelství, fantazie a radosti ze života. Smetana dokázal i v době šedivého socialismu ukázat dětem barevný svět, v němž nechyběl humor ani poezie. V roce 2014 obdržel
Cenu za celoživotní dílo na
festivalu Anifilm.
Dnes si jeho dílo připomínáme nejen prostřednictvím
večerníčků a
knih, ale i
výstav.