Rudolf Firkušný se narodil v
Napajedlích jako nejmladší ze tří dětí místního notáře. Když mu byly tři roky, zemřel mu otec a matka s rodinou se přestěhovala do
Brna, kde se záhy výrazně projevil chlapcův mimořádný talent.
Kariéru Rudolf zahájil již ve věku osmi let veřejným koncertem v
Praze. Jeho neobyčejná náklonnost k hudbě, vynikající hudební sluch a paměť zaujaly
Leoše Janáčka, který ho podrobil důkladné zkoušce a rozhodl o jeho dalším hudebním školení, nad nímž si vzal osobní dohled. Sám ho učil hudební teorii a základům kompozice, o pianistický rozvoj se postarali
profesorka Růžena Kurzová na brněnské konzervatoři a později její manžel
profesor Vilém Kurz na pražské mistrovské škole. Ve studiu kompozice Rudolf Firkušný pokračoval po Janáčkově smrti ve třídách
Rudolfa Karla a
Josefa Suka v
Praze. Ve svých dvaceti letech na přelomu dvacátých a třicátých let Firkušný dorostl v pianistu světového formátu. Mezi zahraničními zájezdy do
Rakouska, Německa, Itálie, Francie a
Anglie se až do počátku nacistické okupace vracel do Brna, kde měl rodinné zázemí.
V květnu 1939 odjel do
Paříže a připojil se ke skupině českých umělců, k nimž patřil i
Bohuslav Martinů a nadějná skladatelka
Vítězslava Kaprálová. Celý následující rok 1940 se Firkušný snažil hudbou českých
mistrů Smetany, Dvořáka, Janáčka, Suka a dalších skladatelů burcovat vědomí západoevropské veřejnosti ve prospěch Československa. Po válce
Rudolf Firkušný dobrovolně zvolil těžký úděl emigranta, aby mohl svobodně šířit slávu české hudby po všech kontinentech. Paradoxem tak je, že největší český pianista byl americkým občanem Více než 40 let odmítal s krajním sebezapřením vystoupit na koncertech v rodné zemi, která svým obyvatelům nepřiznávala základní práva svobodného člověka. Od totalitního režimu se nekompromisně distancoval a vrátil se až po
sametové revoluci v roce 1989.
Po pádu komunistického režimu se hned v roce 1990 zúčastnil
Pražského jara, kde s
Rafaelem Kubelíkem a
Českou filharmonií provedli
Druhý klavírní koncert Bohuslava Martinů. Získal
čestný doktorát Univerzity Karlovy a čestné doktoráty
Masarykovy univerzity a
Janáčkovy akademie múzických umění, v roce 1991 byl vyznamenán
Řádem Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy. V letech 1993–1994 byl prezidentem
festivalu Pražské jaro. Chtěl se natrvalo usadit v
Praze, ale už to nestihl, v létě 1994 zemřel. Od roku 2007 je pohřben spolu se svou ženou Taťánou na
čestném pohřebišti Ústředního hřbitova v
Brně. Památku největšího českého klavíristy 20. století připomíná
Klavírní festival Rudolfa Firkušného, konaný pravidelně v listopadu.
Prozkoumejte život a dílo Rudolfa Firkušného, nejvýznamnějšího českého klavírního virtuosa 20. století, který šířil slávu české hudby po celém světě.
Rudolf Firkušný byl největší český klavírní virtuos 20. století a čestný doktor filozofie Univerzity Karlovy.
Narodil se 11. února 1912 v Napajedlích.
Emigroval v květnu 1939 kvůli nacistické okupaci a zůstal v emigraci 44 let, aby mohl svobodně šířit slávu české hudby.
Klavírní festival Rudolfa Firkušného, který se koná každoročně v listopadu v Praze.
Vrátil se do Československa, zúčastnil se Pražského jara a byl vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.
Je pohřben na čestném pohřebišti Ústředního hřbitova v Brně spolu se svou ženou Taťánou.
Hlavně Leoš Janáček a později profesorka Růžena Kurzová a profesor Vilém Kurz.
Představoval díla Smetany, Dvořáka, Janáčka, Suka mezi dalšími.
Ve věku osmi let v Praze.
Zvolil úděl emigranta, aby mohl šířit českou hudbu po celém světě.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.