Jan Paukert (1888–1972) pocházel z
Ústí nad Orlicí a rodiče mu umožnili jak kvalitní vzdělání, tak cesty po světě. Studoval francouzské lyceum a patrně i anglickou obchodní akademii, pracoval v lahůdkářství v Mnichově, Miláně i Londýně. Po návratu ze zahraničí nastoupil do podniku velkouzenáře
Antonína Chmela, vyhlášeného výrobce
Pražské šunky. Tam se seznámil se svou budoucí ženou
Štěpánkou a v roce 1916 si otevřeli vlastní lahůdkářství na
Národní třídě. Na obložené chlebíčky se tak do lahůdkářství Jana a Štěpánky Paukertových chodilo ještě dřív, než vznikla samostatná Československá republika.
Za vznik
obložených chlebíčků prý mohou chutě hudebníka a malíře
Jana rytíře Skramlíka (1860–1936). Malíř a barytonista, který mimo jiné působil v
Národním divadle, si do ateliéru nechal nosit svačinky přímo z Paukertova lahůdkářství. Protože obložené chleby byly moc velké a jednohubky zase malé, Jan Paukert speciálně pro něj vytvořil obložené chlebíčky, dobrotu „na dvě tři kousnutí“.
Vynikající
obložené chlebíčky dnes ochutnáte v řadě bister a lahůdkářství. V
Praze si na ně můžete zajít třeba do
lahůdek Zlatý kříž u Jungmannova náměstí, do poboček
Ovocného Světozoru anebo do prodejen
Libeřských lahůdek. Ty jsou vyhlášené podobně jako kdysi
Lahůdkářství Jana Paukerta.
Obložené chlebíčky a jednohubky jsou také nejoblíbenější pochoutkou silvestrovských oslav: kupují je nebo připravují asi dvě třetiny domácností. Více než polovina Čechů si pak na zdraví a šťastný nový rok připíjí sklenkou sektu.
S obloženými chlebíčky se pojí i takzvaná
chlebíčková aféra z doby protektorátu. V září 1941 připravil tehdejší ministerský předseda
Alois Eliáš pohoštění pro skupinu pronacistických novinářů, přičemž podle pozdějších svědectví mělo jít o
pokus o bakteriologickou otravu. Několik chlebíčků mělo být infikováno
bacily břišního tyfu a tuberkulózy, případně se zvažovalo i použití takzvaného
klobásového jedu. Aféra dnes připomíná, že i
zdánlivě nevinný symbol české gastronomie se může objevit v
dramatickém historickém kontextu.