Mahenovo divadlo – první divadlo s elektrickým osvětlením v Evropě

Brněnské Mahenovo divadlo bylo postaveno roku 1882 po požáru předchozího divadla. I když v Brně nebyla zavedena elektřina, bylo v divadle nahrazeno plynové osvětlení zcela novým (pouze tři roky starým) Edisonovým vynálezem – elektrickými žárovkami.

Rozhodnutí starosty města Brna Gustava Winterhollera (1834–94), že nově budované Městské divadlo v Brně (1881–82, dnešní Mahenovo) bude plně elektrifikováno, aniž by byly budovány vyprojektované plynové rozvody pro případ, že by elektrické osvětlení selhalo, vyvolalo v řadách jeho odpůrců zděšení a ostrou kritiku. Leč – jak se později ukázalo – Winterhollerovo rozhodnutí bylo velmi prozíravé a brněnskému divadlu zajistilo nejen bezpečný provoz, ale také značnou popularitu, neboť v době jeho otevření nebyla v tomto rozsahu elektrifikována žádná jiná divadelní budova. Kritika namířená proti Winterhollerovi a městské radě, obviňující radní z velikášství, touhy po slávě a v neposlední řadě ze zahrávání si se zdravím divadelních návštěvníků, byla brzy umlčena, když elektrické osvětlení fungovalo spolehlivě a když provedená měření prokázala, že toto osvětlení nezvyšuje teplotu v sále a neprodukuje škodliviny, které se uvolňují hořením. Nepřehlédnutelným kladem žárovkového osvětlení bylo též rovnoměrné a klidné světlo.
 

1920 žárovek a divedalení elektrárnička

Elektrifikaci Městského divadla provedla pařížská Societé electrique Edison společně s vídeňskou komanditní společností Brückner, Ross und Cons., na projekt a jeho realizaci dohlížel Edisonův asistent Francis Jehl. Podle zprávy rakouského Svazu inženýrů a architektů, kteří Brno a jeho nové divadlo navštívili 17. prosince 1882, bylo v divadle instalováno celkem 1 920 žárovek, z toho 960 na jevišti, 140 v hledišti a 820 v dalších prostorách budovy (960 žárovek na jevišti bylo rozděleno do šesti sufitových řad po 120 žárovkách, 180 žárovek umístěno na rampách a 60 na portálových věžích; 140 žárovek v hledišti umístěno ve středovém lustru – 56 a nad lóžemi a galeriemi – 84). Prostranství před divadlem osvětlovalo 5 obloukových lamp, další 2 obloukové lampy byly umístěny na jevišti pro výrobu zvláštních efektů.

Brno však dosud nemělo centrální stanici pro výrobu elektřiny, a tak pro potřeby divadla musela být zbudována samostatná parní elektrárna. Aby kouřící komín nekazil dojem z moderní budovy, byla vystavěna až na Offermannově, dnešní Vlhké ulici, cca 300 m od vlastního divadla.