Jakub Jan Ryba se narodil v
Přešticích. Už v pěti letech hrál klavírní sonáty a koncerty, zároveň se učil hře na housle a na varhany. Jako patnáctiletý v roce 1780 odešel do
Prahy, kde s podporou svého strýce studoval na gymnáziu. Hudba, která se hrála v pražských palácích a koncertních sálech, ho okouzlila, ale po pěti letech musel ze školy odejít, aby se na přání otce stal učitelem na venkově. Krátce působil v
Nepomuku a od roku 1788 v
Rožmitále pod Třemšínem.
Byl vynikající pedagog, trápilo jej ale nepochopení rodičů jeho žáků (například když zrušil tělesné tresty), spory s rožmitálskou vrchností a neustály nedostatek peněz pro rozrůstající se rodinu. Rybovi měli 13 dětí, dospělosti se jich dožilo sedm.
Příčinou, která zbožného, přemýšlivého, pečlivého a laskavého otce početné rodiny dohnala k dobrovolné smrti, mohla být hmotná nouze, ale pravděpodobně také závažná, nejspíš duševní choroba. Podle vzpomínek syna
Josefa Arnošta zůstal před smrtí vzhůru dlouho do noci a spálil mnoho písemností. V sobotu 8. dubna 1815 odešel na procházku. Našli ho po dlouhém hledání až v pondělí poblíž Voltuše, kde si v lese břitvou prořízl hrdlo. Vedle něj ležel svazek děl Seneky, na jehož posledním listu bylo tužkou připsáno:
„Odchází do lepšího světa, protože tento byl pro něj nesnesitelný“.
Jako sebevrah byl pochován na dnes již zrušeném morovém hřbitově v polích za městem, teprve v roce 1855 byly jeho ostatky přeneseny na hřbitov ke
kostelu Povýšení sv. Kříže ve
Starém Rožmitále.
Co připomíná Jakuba Jana Rybu
- V Přešticích na místě staré školy, kde vyučoval jeho dědeček i otec, je pamětní deska.
- V Podbrdském muzeu v Rožmitále pod Třemšínem má Jakub Jan Ryba speciální expozici. Mapuje jeho životopis od předků až po potomky, hudební i literární dílo, a ukazuje také poměry v tehdejších školách a nesnadný život učitelů. Můžete si tu poslechnout i Rybovu hudbu.
- Pamětní deska v místě, kde stávala stará rožmitálská škola, v níž Ryba učil a bydlel.
- V lesích nad Voltuší v místě, kde 8. dubna 1815 ukončil svůj život, stojí kamenná mohyla.
- O jeho odkaz pečuje Společnost Jakuba Jana Ryby, která na stěnu kostela Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále umístila pamětní desku. Připomíná se na ní, že tóny a slova, jimiž Česká mše vánoční dosáhla nesmrtelnosti, jako šťastná hvězda ozářily mateřský jazyk a hudebnost lidu, utěšily v krušných dobách a posílily víru v boha i naději v budoucnost národa. Dnes v těch místech stojí kamenná mohyla.