Císaři Svaté říše římské neměli jediné sídelní město, ale i s celým dvorem putovali po celé zemi z místa na místo. Zázemí na cestách jim poskytovaly
císařské falce, což byly středověké hrady. Neměly jednotnou podobu, spojovaly je ale základní architektonické prvky, tedy palác s velkým královským sálem, kaple a obranná věž. Hrady od sebe obvykle dělilo přibližně 30 kilometrů, což byla vzdálenost odpovídající jednomu dni cesty na koni. Falce tvořily síť sídel, po kterých se panovník se svým dvorem pohyboval.
Falce vznikaly na desítkách míst, zejména pak na území dnešního Německa a severní Itálie. Jedinou říšskou falcí na našem území je
Chebský hrad. Byl postaven kolem roku 1180 pro
císaře Fridricha I. Barbarossu (asi 1122–1190) z rodu Štaufů; proto se hovoří o štaufské falci.
Falc v
Chebu vyrostla na základech staršího kamenného hradu. Někdejší věž nahradil čtverhranný bergfrit, takzvaná
Černá věž, postavená z tmavého tufu, dovezeného z
Komorní hůrky. Z ochozu, kam vede 109 schodů, se otvírá působivý výhled na historickou část města. Z paláce zbyly jen obvodové zdi, dochovala se ale tři pětidílná sdružená románská okna s mramorovými sloupky, která zdobila severní stěnu královského sálu. Výšku původní trámové podlahy prozrazují kamenné krakorce po celém obvodu stavby. Ve spodním patře, dnes zapuštěném pod úrovní nádvoří, přebýval ozbrojený císařův doprovod. Dokladem umění štaufských architektů a stavitelů je
románská kaple svatého Erharta a Uršuly, stojící volně před palácem.
Císař
Cheb často navštěvoval, pořádal tu říšské sněmy a pobýval tu také před odjezdem na třetí křížovou výpravu, při níž roku 1190 nešťastnou náhodou utonul ve vodách řeky Salef v dnešním Turecku.