Antonín Chitussi – jeden z nejslavnějších českých malířů-krajinářů 19. století

Předci Antonína Chitussiho se do Ronova nad Doubravou, městečka v podhůří Železných hor mezi Čáslaví a Třemošnicí, přistěhovali z Itálie. Budoucí malíř-krajinář Antonín Chitussi, nástupce Adolfa Kosárka a předchůdce Antonína Slavíčka či Josefa Mathiase Minaříka, dalšího ronovského rodáka, projevoval výtvarné nadání od dětství. Když v roce 1861 jeho tatínek a tehdejší starosta založil ronovskou kroniku, titulní list do ní nakreslil právě třináctiletý Antonín. Po studiích gymnázia v Čáslavi a Kutné Hoře, kde ho kreslení učil František Bohumír Zvěřina, absolvent krajinářské školy na pražské Akademii, Chitussi rok či dva studoval na pražské technice. Potom přestoupil na Akademii výtvarných umění, kde dokonale zapadl mezi své spolužáky: ve stejné době tu studovali Mikoláš Aleš, Jakub Schikaneder, Josef Tulka, Josef Václav Myslbek či František Ženíšek. Své umění rozvíjel na uměleckých školách v Mnichově a ve Vídni.

Po ukončení studií pracoval jako ilustrátor pro různé časopisy, hlavně pro časopis Česká včela, kam přispívali například spisovatelé a básníci Jan Neruda, Jaroslav Vrchlický, Eliška Krásnohorská nebo Julius Zeyer. V té době se také seznámil s rodinou advokáta a poslance JUDr. Františka Augusta Braunera; stal se učitelem jeho dcery Zdenky, pozdější malířky, a jejich přátelství postupně přerostlo v lásku. Více se o jejich vztahu dozvíte při návštěvě Ateliéru Zdenky Braunerové v Roztokách.

Další roky Chitussi strávil převážně v Paříži. Ve Francii se setkal s díly mistrů takzvané Barbizonské školy, malířů, kteří přenesli svou tvorbu z ateliérů přímo do krajiny a malovali venku, pod širým nebem. Chittussi převzal jejich způsob a dovedně jej přenesl do českého prostředí. Když se kolem roku 1887 vrátil z Francie, hodně pracoval v krajině kolem rodného města a v údolí řek Doubravy a Chrudimky ve zvlněné krajině Železných hor.

Zřejmě nejznámějším dílem je rozměrná olejomalba z roku 1886 Údolí Doubravky, obraz, který byl vystaven v květnu 1886 na pařížském Salonu a dnes je ve sbírkách Národní galerie v Praze. Dnes se tomu místu říká Chitussiho údolí. K barevně nejkrásnějším Chittussiho záběrům české krajiny patří obraz Údolí Chrudimky, malebné zákoutí říčky pod horami, jejichž vrcholky se rozplývají v mlhách, s barevnou kombinací modrofialových tónů s velkou škálou zelení. Melancholickou náladu má i další vrcholné dílo, Rybník Utopenec. Vytvořil také oponu pro ronovský ochotnický spolek.

V roce 1888 lékaři u Chittussiho odhalili tuberkulózu. Choroba se rychle zhoršovala, malíř se léčil pobytem ve slovenských Tatrách, ale téměř přestal malovat. Zemřel v Praze 1. května 1891 ve svých 44 letech. Je pochovaný na Vyšehradském hřbitově v hrobě označeném renesančním křížem, darem Julia Zeyera. Na jeho rodném domě v Ronově nad Doubravou je umístěna pamětní deska, v Bílkově vile si prohlédnete Galerii Antonína Chittussiho.