Rodák z
Jihlavy je autorem nebo spoluautorem zhruba šedesáti titulů, převážně knižních rozhovorů, které se pohybují na pomezí literatury faktu a fascinujících lidských příběhů. Velký ohlas vzbudila jeho
kniha Raději zešílet v divočině, rozhovory se
šumavskými samotáři, která se stala bestsellerem, získala ocenění
Kniha roku Lidových novin a posloužila jako
předloha pro dokumentární film. Natočil ho
slovenský dokumentarista Miro Remo. Dokument vznikal šest let a v roce 2025 zvítězil na
Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech.
Aleš Palán to komentoval s humorem sobě vlastním:
„Tak jsme to v těch Varech nakonec vyhráli. Kdo by to řek, že jo? Raději zešílet v divočině forever.“ Úspěch filmu však následně poznamenala tragédie, smrt jednoho z hlavních protagonistů
Františka Klišíka. Tragická událost zasáhla jejich komunitu, diváky i čtenáře knihy.
Palánova bibliografie je pestrá – píše
rozhovory, eseje i prózu. Dvakrát získal
Magnesii Literu, a to za knižní rozhovory se samotáři
Jako v nebi, jenže jinak a
sborník Brnox, který připravil s
Kateřinou Šedou. Další dvě nominace si vysloužil knihami
Být dlužen za duši (rozhovory s bratry Florianovými) a románem
Ratajský les. Jeho další kniha,
rozhovor s bratry Reynkovými Kdo chodí tmami byl oceněn
výroční cenou Českého literárního fondu.
V knížkách
Aleše Palána se vedle samoty objevují i jiné motivy:
spiritualita, víra, česká krajina nebo
existenciální otázky. Ohlasy vzbudily i jeho lehce ironické
Rady pánu Bohu, jak vylepšit svět a jejich pokračování
Rady pánu Bohu, jak vylepšit svět ještě líp. Aleš Palán je vypravěč, který se neleká ani temných koutů lidských osudů. Přes zdánlivou drsnost jeho témat však v jeho textech zůstává hluboký soucit, jemný humor a především schopnost dívat se na svět očima těch, které jiní přehlížejí.