Kel z Pavlova byl nalezen v roce
1962 a až několik měsíců po jeho nálezu se přišlo na to, že je na něm rytina, která odpovídá schematické mapě okolí. Kel dlouhý 40 centimetrů a váží necelý kilogram Je nejen cenným dokladem materiálové kultury
lovců mamutů, ale také
svědectvím o každodenním životě a symbolice tehdejších komunit. Pavlovské osídlení, známé pro bohatou sbírku kosterních pozůstatků, zbraní a ozdob, je klíčovým místem pro
poznání života lidí v době lovců mamutů, před více než
26 tisíci lety.
Dnes slavný kel našel 1. října 1962 v přibližně čtyřmetrové hloubce archeolog
Bohuslav Klíma přímo v
Pavlově při archeologickém průzkumu. Ležel jen necelý kilometr od místa, kde byla o 37 let dříve nalezena
Věstonická venuše (na archeologickém nalezišti
Vysoká zahrada u Dolních Věstonic, konkrétně v popelišti v centrálním ohništi pravěkého sídliště mezi
Dolními Věstonicemi a
Pavlovem) a dokonce jen pár desítek metrů od Pavlovské venuše.
Co přesně
rýhy na klu představují, není dnes zcela jasné. Jde o špičku původně asi metr dlouhého mamutího klu. Rytiny jsou podle archeologů prehistorickou mapu – kresba na klu totiž nápadně připomíná pavlovský reliéf. Mapa má
znázorňovat okolní krajinu, na které je kromě meandrující řeky
Dyje a
Pavlovských kopců vyznačená i osada lovců mamutů. Pokud je tato interpretace rytiny v mamutím klu správná, jednalo by se o
nejstarší dochovanou mapu na světě!
Originální kel z
Pavlova se nachází v depozitáři Archeologického ústavu AV ČR v Brně, ale občas bývá vystaven v
Archeoparku Pavlov. V archeoparku si také můžete prohlédnout jeho dokonalou kopii.
Rytina na klu objevená náhodou
Zajímavá je historie tohoto objevu: Při archeologickém výzkumu
tábořiště lovců mamutů zůstaly kosti a mamutí kly na jednom jílovém sopouchu, kde byly vystaveny žáru jihomoravského slunce a přívalům deště. Na podzim, když se tyto kosti a kly uklízely
do depozita, odstranili z hrotu jednoho mamutího klu
tenkou, ale pevnou vápenitou krustu a objevila se vyrytá kresba.