Jindřich Zdík byl zřejmě synem některého člena
pražské dómské kapituly, možná byli jeho rodiči
kronikář Kosmas a jeho žena
Božetěcha. Nepochybně však pocházel z velice vzdělaného prostředí, jeho synovcem byl například pozdější
pražský biskup Daniel I. (1148–1167). Coby diplomat a prostředník mezi českým knížectvím a papežskou kurií vtiskl
Jindřich Zdík podobu nejen moravské církvi, ale i politickému životu celé země. Díky svým kontaktům v Římě a na evropských dvorech výrazně přispěl k prosazování církevních reforem. Historikům se podařilo zmapovat jeho
dvě cesty do Palestiny a
tři misie k Baltu, několikrát byl na
pozvání papeže v Římě. Do Čech přivedl
mnišský řád premonstrátů a společně s
Vladislavem II. někdy mezi lety 1140 až 1143 založili
Strahovský klášter,
nejstarší sídlo premonstrátského řádu v Čechách.
Od roku 1126 až do své smrti stál
Jindřich Zdík v čele
olomoucké diecéze. V roce 1131 slavnostně posvětil ještě nedokončený
kostel sv. Václava. V jehož blízkosti nechal po návratu z
druhé cesty do Svaté země (1137–1138) vybudovat na
Svatováclavském návrší biskupské sídlo a centrum správy diecéze. Pozůstatky
Zdíkova paláce a kapitulního domu s bohatou sochařskou výzdobou oken patří k nejkvalitnějším ukázkám vrcholně románské architektury nejen u nás, ale v celé střední Evropě. Dnes tu sídlí
Arcidiecézní muzeum.
Jméno
Jindřicha Zdíka se objevuje v celé řadě
listin a kronik, kde je popisován jako muž vzdělaný, neústupný v zásadách a oddaný myšlence duchovní obnovy. V
Olomouci rovněž rozšířil
biskupskou knihovnu a zřídil tu
scriptorium, písařskou dílnu pro opisování bohoslužebných pomůcek a základních teologických a právnických děl, které přivážel ze svých cest. Z tehdejších děl vyniká především
Olomoucké horologium. Ilustrovaný rukopis z první poloviny 12. století vznikl na objednávku
biskupa Jindřicha Zdíka pro
olomouckou kapitulu sv. Václava. Za
třicetileté války se však stal kořistí švédské armády a dnes je uložen v
Královské knihovně ve Stockholmu ve
Švédsku.
Jindřich Zdík zemřel v roce 1150 v
Olomouci. Dodnes je vnímán jako osobnost, která středověké Moravě a Čechám vtiskla evropský rozměr a jejíž odkaz je patrný nejen v architektuře a institucích, které založil, ale i v samotném
pojetí církevní správy ve středověkém českém státě.