Německý vynálezce
Carl Benz si nechal vůz poháněný čtyřdobým jednoválcem vlastní konstrukce patentovat v roce 1886. Jeho „
Patent-Motorwagen“ sice budil u veřejnosti pozornost, ale spíš jako technická kuriozita než reálně použitelný dopravní prostředek. Do historie vstoupila také
odvážná jízda jeho ženy Berthy. Ta dokázala během jediného dne,
5. srpna 1888, urazit
vzdálenost 106 kilometrů z Mannheimu do svého rodného Pforzheimu.
V roce 1893 si
automobil Benz Victoria koupil
velkoprůmyslník a baron Theodor von Liebieg mladší (1872–1939). Automobil, podobný spíše kočáru s motorem, si pořídil
jako první v Čechách a třetí v celé monarchii. V jednadvaceti letech se také stal
prvním vlastníkem řidičského průkazu. Benz Victoria se vzadu položeným jednoválcovým motorem zvládal jet
nejvyšší rychlostí dvacet kilometrů za hodinu a spotřeboval na sto kilometrů
čtrnáct až osmnáct litrů benzínu, a také
sto padesát litrů vody k chlazení motoru.
Díky
baronu Liebiegovi má historický okamžik v dějinách automobilismu českou stopu. Baron si auto otestoval v
Liberci a úspěšně s ním zdolával i okolní kopce. Tomu, že by auto zvládlo několik stovek kilometrů dlouhou cestu, tehdy nevěřil tehdy ani samotný
Karl Benz. Baron ale byl dobrodruh, takže se rozhodl cestu podniknout. Na pamětihodnou
první dálkovou jízdu na světě se vydal s přítelem,
medikem Franzem Stranskym. Jak se ale dalo očekávat, v žádném případě nešlo o snadnou projížďku.
Benz Victoria poháněl jednoválcový zážehový motor o výkonu čtyř koňských sil, a měl otevřenou karoserii. V době, kdy s ním Liebieg jezdil, ještě neexistovaly čerpací stanice a benzín bylo možné koupit jen v lékárnách. Liebieg proto musel cestu pečlivě naplánovat a zajistit si předem potřebné množství benzínu i možnost čerpání vody.
Trasu dlouhou 939 kilometrů nakonec automobil ujel
za sedm dní, tedy s
průměrnou rychlostí 13,6 kilometrů za hodinu. Byl to úctyhodný výkon: v té době
neexistovaly asfaltové silnice, většinu trasy proto jeli po lesních a polních cestách, tu a tam po dlážděných ulicích. Cestou vůz vyvolával pozdvižení: automobil byl naprostou novinkou a většina lidí nikdy dřív nic podobného neviděla. Do Gondorfu u Koblenze, kde byla baronova matka na letním bytě, šťastně dojeli
22. července 1894.
Theodor von Liebieg si stejně jako řadu dalších automobilů svou „Victorii“ ponechal po celý život. Za svou
vilou v
Liberci si nechal postavit unikátní
autodům, kde byla v přízemí garáž, montážní jáma, umývárna, dílna a toaleta, v patře bydlel řidič. Součásti stavby byla rovněž
„benzínová věž“ na skladování pohonných hmot.
Po
druhé světové válce se automobil dostal do
Národního technického muzea v Praze a v šedesátých letech prošel renovací v dílnách ve
Stuttgartu. Barona Liebiega s jeho milovaným vozem dokonce na jednom ze svých obrazů zachytil malíř
Hugo Charlemont. Na obrazu je
Theodor Liebieg a jeho snoubenka a budoucí žena
Marie Ida Blaschke na vyjížďce
automobilem Benz Victoria v krajině pod
Ještědem.